2. Vůle
2. Vůle, e, f, (zastr. vóle), instr, sg. vůlí a volí (starší), v ulička. Koř. vl (strb. do- vl?ti = sufficere) — vólě, vůle. Gb. Hl. 146. Vz o vůli S. N. — V. = síla n. moc du- ševná, kterou chceme, der Wille, das Ver- mögen zu wollen, die Erkenntniss, das Be- gehrungsvermögen. Vůlí, Skl. I. 288., s volí. Ib. IL 238. Cf. S. N. V. = mohutnosť duše, něco s poznáním chtíti aneb o to se sna- žiti. MP. 31. Pokazba a porušba vůle; V. podaj ná, učelivá. Sš. I. 30., 21. (Hý. ). Čin- nosť vnitřní úmyslem řízená slove vůle. S. N. Chceš býť dobrý, tehdy vólu ku rozumu spojuj; Vóla člověkovi škodí, jestli s roz- umem nechodí Na Slov. Tč. Práca je snad- nějšá, když vůla schopnějšá; Jak od zlého se chceš osvobodiť, musíš s rozumem, ne s vůlí chodiť. Na Mor. Tč. Duše pamětí na Boha vzpomíná, rozumem k němu hledí a volí se ho drží a chápá. Hus III. 105. Mysl soudí, vůle volí. Lb., Km., Bž. Vyprázdni rozum ot marných myšlení a voli ot mar- ných žádostí. Hus III. 125. Vůle moc jest, dobré milovati a chtíti, zlého nenáviděti a nechtiti. Kom. Člověk má rozum a vůli, aby dobré poznal a činil. Us. — V. = je- vení oné moci v rozličných případech, chtění, der Wille als Aeussming des inneren Ver- mögens, da man etwas will. Ne lidským chtěním, ale božskou vůlí ty věci se dály. Bart. Bude-li v tom vůle boží. Er. P. 461. Přes jich vůli k tomu jich tisknúti nikoli nemáme; Ale to ostavuji u panské vóli. Arch. I. 207., II. 503. V. živé dcery obme- zena jest vůlí mrtvého otce. Shakesp. Tč. Moc provozovala se netoliko jménem, ale volí císařovou. Pal. Děj. IV. 2. 51. Bez na- šich vóle a obecních lidí a jiných pánóv; Drží mi mój díl bez mé vóle; Což oni tam zjednají, že to vuole jeho jest a to chce držeti i toho potvrditi. Půh. I. 183., 221., II. 515. (Tč. ). Jakož věrný manžel s man- želkú svú jsú jedno u voli vieru sobě dr- žiece, tak...; Vóle božie jest mnoho moc- nějšie nežli slunce v svém běhu, jenž k vóli božie běží; Aj tu máš, že zapověděl jí vóli k hřešenie a to jest počátek kánie a želenie druhý; Každý má se plně poddati vóli bo- žie a nereptati proti Bohu, cožkolivěk ho potýká; A tak připodobní člověk svú vóli boží voli, když nic jiného nevolí, než což Bóh chce, aby on volil. Hus I. 198., 325., II. 150., 369. (Tč. ). Kdo své vůle nepřemůže, ten šťasten býti nemůže. Šd. Při svorné vůli vše jde do hůry. Pk. Ona mu řekla, že se do vůle boží nebojí (pokud je vůle boží). Kn. poh. II. 188. Bez v. není skutku. Jg. Svou vůli vůli cizí podrobiti. Kram. V. moudrá, nemoudrá n. nemravná. Pž. Ne- mohu při nejlepší vůli; lid říká: Nemohu, bych na krásně chtěl. Vůle za skutek. Rb. Dobrá v. právo ruší. Bž. Vůle krvavá za skutek krvavý bude vážena. Rb. V. sku- tečná, opravdivá. J. tr. Podroben jest něčí vůli; jest při něčí vůli. Nz. O vůli řec. a řím. bohů vz Vlšk. 21. Cf. Chtění. — V. = to, co kdo chce, der Wille, das, was man will. Nechte jí, ať dělá svou vůli. Us. u Do- bruš. Vk. Vydaj (= vdej) sa len, vydaj, tovařiško moja, šak si věru zdovješ, jaká je to v. Sš. P. 425. V. či rada boží před- věková. Sš. I. 158. Viemť já, chtěj já neb nechtěj, musímť činiti tvú vóli. Troj. Jedna v.; jedna mysl a v.; jedné vůle býti, jedno- stejnou vůli míti; sjednati se s vůlí druhého. V. Chce, aby se stala jeho v. Dějž se vůle boží (co Bůh chce). Buď v. tvá jako v nebi tak i na zemi. Hus I. 324. V jednu vůli sjednocení. Zlob. Vůli něčí plniti. Kat. 2028. V nich nebeský král kraluje milostí, že vóli jeho plní; Když přikazují, což není proti boží voli, aby to zachovali a činili; Skutky pokúšieme Boha, když bez nůze božie vóle chceme jisti býti; Vóli boží protiví se, kteří přikázánie božieho neplnie; Každý, ktož činí vóli otcě mého, ten mátě má, sestra má i bratr mój jest; Neb on jest věděl do- bře, že má utrpěti a že vóle své otec Bóh neproměnie; Tak svú vuoli vznáší před vuoli boží zlým skutkem. Hus I. 323., 453., 354., 384., II. 76., 190., III. 160. (Tč. ). — V. = úmysl, záměr, zámysl, chuť, die Absicht, Lust, der Vorsatz, das Vorhaben. Činiti něco z něčí vůle. J. tr. Vůli k něčemu míti. Us. Dch. Keby ma počuls, čvo je k mojej vôli; Čvo mi je po mladej, keď nemám vôli v nej! Veru si mi k vóli, ale si nie k vóli tej mojej materi; My sa něhneváme, ale do spievánia vôličky němáme. Sl. ps. 14., 15., 123., 385. Ťažko je mně umřit, kaď mia nic nebolí, šohajička si vzít, keď mej vůle néní; To je mně, mamulko, to je mně k vůli; Co je po tej frajirce, keď k ní vůla není. Sš. P. 354., 405., 782., Brt. P. 59. Prišla mu vôľa poznovu sa oženiť. Ht. Sl. ml. 240. Bude-li vaše v., tož přijde za to 1 zl. Slez. a mor. Šd. Bratia aj mali (měli) aj nemali vôľu do nich streliť; Pozorúval on to za istý čas a keď to neprestávalo, napadla ho veľka vôla prezvedieť sa o tom. Dbš. Pov. I. 2., III, 88. No či ste rozmyslely sa už? Odpověď: Ach nuž ako božia vôla!; Spie- vajme si na vôlu (= do vůle). Dbš. Obyč. 14., 157. (Šd. ). Kdo vôlu má k jakej zlosti, poznáš ho z příležitosti; Jedna práca k dru- hej vôlu napravuje. Na Slov. Tč. Nedal si vůli zlomiti (přemluviti). Němc. Kdo svú vůli k práci přidá, také práce mnoho vydá; Práce bez vůle nejde ke konci. Na Mor. Tč. Dříve než bych o vaší konečné vůli vyzvěděl. Žer. 346. Vůle má průchod. Bart. 3. 5. Vóle jeho na něm ptáš; Nižádný ne- móž se vymluviti zde v světě člověk, by nemohl mieti vôle, jíž by žádal pomoci bied- nému z biedy; Člověk má svú voli podob- niti k vóli boží ve všech věcech; V jich rozumiech a výkladiech jeho vóli poznáme; Konečně každý hřiech koná se volí a má hniezdo u voli; Nižádný nebývá zlý bez vóle. Hus II. 84., 268., 369., III. 36., 112., 113. (Pč. ). V. Z dobré, z čisté dobré vůle; ne ze zlé vůle; té vůle a žádosti býti; tu vůli míti; v. měnitelná; jiné vůle býti. V. Byla má v. to učiniti. Us. Pakli tvá vůle v tom nebyla, nic to mně ani tobě ke škodě nebuď. Háj. Z dobré v. někomu něco uči- niti. J. tr. Ne jednostejní, než rozliční a mnozí sú póhonové a tak nesčíslní, jak ne- sčíslné sú křivdy a škody, kteréž se jedněm od druhých radů, řečí, skutkem nebo úkla- dem dějí; nebo by pak k skutku dovedeny nebyly, dieti si minie volí nebo radú, jako vražda, zrada a jiné k tomu podobné; A z té každé křivdy, škody myslí umíněné nebo skutečně dovedené, kteráž by se stala nebo státi měla, můž pohoněno býti; neb mnohé sú nepravosti, na kterýchž se netoliko účinek skutečně dokonaný a dovedený pomstú práv popravuje, ale také sám úmysl a sama vóle přísností se práv mstí a káže. Nešlechet- nosti, na kterýchž netoliko skutečná zlo- činnosť, ale také úmyslem uložená a umí- něná, by pak nebyla k skutku dovedena, vedlé světských práv tak přísně, jako sku- tečně páchaná, kázána bývá, poněvadž vóle a mysl jest, kteráž hřešie... Vš. Však to při vůli vaší buď. Břez. 205. — V. = vlastní vůle, dobrá, volná, svobodná, svá vůle, der Wille, freie Wille, eigener Wille. Z dobré, vlastní v. (rád, chtě); z čisté dobré vůle; s plnou, čistou, dobrou volí; podlé mé v. a libosti; Vůli někomu pustiti (povoliti). V. Mládenec má vůlu, on si volit může, co mu srdce káže. Sš. P. 474. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se dostala? Sš. P. 23. S dobrou a svobodnou vůlí. Na vůli mu to zanechá- vám (zustavuji). Us. Celé město po své vůli spravoval. Smrž. Vše podlé své v. činí. D. Zůstaviti někomu volbu svobodnou, frase dle Brs. 3. vyd. 259. nová a nečeská. Míti svou vůli, na vůli. Dch. Hostinské děvčátka, malú vůlu máte, to je vaša vůla, co si za- zpíváte. Sš. P. 555. Aby v tom vůli dal. Er. P. 286. V tom aby vůli měl (odvolati se). A ti lidé mladí i také sirotci vkročíce ve statky sobě náležející budou potom vůli míti takové půjčky splatiti aneb jich tak nechati. Kld. Zanechal ho při jeho vůli svo- bodné. Br. Zanechali jim toho na jich svo- bodné vůli. Skl. II. 106. Svou vůličku pro- vésti. Skl. II. 263. Pracovati po vůli. Brt. Na vůli míti; někomu na vůli nechati. D. Dáti komu vůli. Reš. Já jim v tom vůle nedám. Č. Ale tím neruší se svobodná v. člověkova. Sš. J. 109. Jež (nauka) poměru svobodné vůle a milosti boží se týká. Sš. II. 168. A chtěl-liby kdy v městech praž- ských býti a se osaditi, toho má vůli a svobodu tu všecku má míti a jí užiti, jako jest kdy prve měl a jí užíval. List z r. 1532. Mus. 1880. 497. Když by otec byl chtěl dáti macoše penieze, měl toho vuoli; Že se ten trh před nimi stal tak, když jest pro- dávatel duom ten prodával, že jest ženu svú k tomu zavolal ptaje se jí, také-li vůle její jest k tomu prodaji. NB. Tč. 199., 258. Avšak chtěl-liby který ze sirotkův aneb vdova dobrovolně u pána svého sloužiti, ten každý vůli toho míti bude. List z r. 1595. (Šd. ). Kovářům pak dědičným, kteříž druhdy zisk měi jsú, ale nyní již že zisk přestal, i chtěli by k své vůli práva kování vydati, tohoť nedopúštíme; Jinak zleť by se dálo v naší obci a obecném dobrém, kdyžby jedenkaždý díl svůj k svej vůli dělal. CJB. 313., 355. Pán má vuoli statek jemu pro- pustiti. Žer. L. I. 137. Protož die sv. Ber- nart, že svá vole jest zatracenie t. j. pro vóli zlú; A tak jest Ježíš ne své vóle, ale Boha otcě vóle poslúchal; Hřiech tak jest k vóli přiměřený, že, není-li volen, tehdy nenie hřiech; Jestliže vuole k tomu nepřidá úplně, nenie manželstvie. Hus I. 191., II. 32., III. 113., 201. (Tč. ). Tvůj dům tvá vůle. Prov. Šd. A chce-li póvod svú volí, aby on sám komorník pražský dobyl sobě komor- níka ot úřadu tej popravy, v niež mu jest pohoniti s ním, daj jemu 5 grošóv. Kn. rož. 4. Již mnozí práva nechavše svú vóli vedú; Vedou každý k své vůli své mysli i zámysly v těch úřadích. O. z D. Že z nářku cti každý toho vůli má před JMK. obeslati, poháněti; Že JM. to sám z své vůle bude moci uči- niti a na přáteli podati; Toho my i budúci králové čeští máme na vuoli; Jestliže by kdo po listu obranném v držení nevpustil, toho vůli má. Zříz. F. I. A. VII., XVIII., XXVIII., C. XXIX. Ten každý vůli toho má. VI. zř. 35., 142. Heřmanice ves s mlýny se všemi, což k tomu slušejí, s řekami, s lu- kami i se clem, s lesy, s pastvinami, s ho- rami i se vší volí i s plným panstvím, se všemi užitky... Dsky. Kterýmž přirození proti vůli odchází. Byl. Straně nechává se na vůli; soudci zůstavuje se na vůli. Řd. Každý má na vůli (nezhajuje se mu); to ti zůstává na vůli; má toho vůli; zůstavuje se na jeho vůli; neurčité vyjevení vůle. J. tr. Dobrá vůle právo ruší. Pr. S dobrou, svo- bodnou vůlí; vedlé, podlé vůle. Us. Míti v něčem vůli. Ml. — V. = nepořádná žá- dosť, vášeň, msta, der Muthwille, Ausbruch irgend einer Leidenschaft z. B. Wollust, Hass usw. Aby Bůh také odbojnou vůli naši sobě podčiňoval. Sš. II. 154. (Hý. ). Vólu tvoju premáhej a jej panovať nedaj. Na Slov. Tč. Kdo svou vůli následuje, ne- přátelům posluhuje. Na Mor. Tč. Pakliby své vuole užívaje co počínati chtěl. 1525. (Šd. ). Svá vóle = svévolnosť. Smil 1917., 937. S nimi svú vóli měl a k čemuž on chtěl a k své vóli je nutil. Půh. II. 300. Ktožby chtěl se mnú svú vuoli mieti; Již mnozí práva nechavše jinak svú vóli vedú; Dokonal svú vóli nad mú dcerkú a s ní sě rozvedl. Arch. JI. 31., 488., IV. 345. (Šd. ). Vuoli svú s ní měl a česť jí odjal (podávil ji). GR. Vzal vdovu i nesl ji do lesa i jměl s ní svú vuoli. Pč. 11. Vóli svú má v nich. Hus I. 322. Kdo své vůle nepřemůže, ten štasten býti nemůže. Pk. Vůli svou provo- diti, míti, učiniti. Us. Svou vůli nad někým provésti. Br. Nad manželkou jeho nestydatou vůli provedl. V. Svou vůli měl s dívkami. Háj. Svou vůli ve všem prováděti. Reš. Vůli sklátiti, D., zlomiti. Br. Kdyby po psí vůli bylo, žádné by klisny na světě nebylo; Kdyby bylo po vůli psí, nezůstalo by ko- byly ve vsi. Č. — V. = libosť, chuť, přání, žádosť, der Wille, Wunsch, das Wohlgefal- len, Gefallen, Belieben, die Lust, Neigung. Líbezná v. (libosť). V. To je mně, mamulko, to je mně k vůli. Sš. P. 405. Šel, kamž jej vůle nesla. Rvač. Dějž se v. boží; do vůle boží (vz Trampoty). Č. Svou vůli oznámiti, provésti, zjeviti; věc zůstává, jest, zůstavuje se při jeho vůli; záleží na něčí vůli; to visí na vaší vůli. J. tr. Vůli něčí činiti. Br. Pro- jevení, pronešení vůle; o něčem podlé vůle a libosti nařizovati; proti vůli něčí. J. tr. Někomu na vůli dáti, nach seinem Wunsche handeln. Dch. Mějž to vůli svou. Dch. Dojdi k nám, šohajku, je-li tvoja vůla. Sš. P. 782. Chtěla jsem mu vůli udělati. Šd. Vůle-li jednou do srdce se vloudí, marně co rozum namítá a soudí. Brodz. Je to na vůli boží. Us. Šd. Já vám to tedy udělám za vůli. Us. Budu tedy psáti, když v tom bude vaše v. Us. Vk. Néni pravda, mój přemilý, robila sem ti po vůli. Sš. P. 35S. To sa mu po vóli stalo. Ht. Sl. ml. 237. Ale videl vôľu Janošíkovu íst po zboji, tedy vzal ho se- bou do Moravy. Dbš. Obyč. 88. Chyť ma ty najprv, mój život ti je na voľu; Vyplnil vôličku mladej paničky, z radosti mu podala ručičku. Dbš. I. 104., IV. 26. Dali ste ma, dali, ně po mojej vóli (= vdali, habt mich verhehathet); Šuhajík Moravan, za teba vólu mám; ale mňa moja máť za teba něhce dáť. Sl ps. Šf. I. 59. 118. (Šd. ). Chodz, kde ti vóa, není som ti závistlivá; Chodie- vaj, šuhajko, de je tebe vôľa, de ti je vô- lička. Slps. 64.; 181. (Šd., Tč. ). Najvíc vóa ženská panuje na zemi; Nedaj jazyku po vói, zdržuj ho od zlosti. Na Mor. a Slov. Tč. Chodí mu za vôľou; Za svět by mu vôlú nezlomil; Vyberaj si z kola, jaká je ti vôla, milá moja ľalija! Mt. S. I. 89., 112., 149. Vůli něčí naplniti; Jest prý JMC. v. celá dokonulá, aby.... Mus. 1880. 249. 254. Tudíž se podal Petr) vůli jeho (Páně); Aby tím se k vůli boží nahnul. Sš. J. 214., I. 102. (Hý. ). Vědouce, že v tom jistá vůle JMC. naplněna bude; A na tom v. JMC. jistě naplněna bude. Bc. II. 2. 405. Staň se po tvej vóli. Hr. Rk. 371. Namluvil se do vůle. Har. II. 169. Bude-li v tom v. mého otce, i já k tomu přivolím; Do vůle se na- jede. Abr. z G. II. 336., VII. 45. Něčí vůli učiniti. V., Smil v. 119., Arch. I. 13. Svých srdec vůli napasú. Ib. v. 887. Nezvedlo se po jeho vuoli; V tom buď vůle vaše; Má vuole k tomu nenie, byť on tam byl; Jiného nehledíš, než aby dovedl své vuole; Žáda- jíce na milém pánu Bohu všickni jednú volí. Arch. I. 14., 83., II. 9., 10., III. 205. (Šd. ). Ľud tento zvyknul, keď začne, i veseliť sa do tej svojej dobrej vôle. Dbš. Obyč. 24. Prídú tvoji rovesníci a môžeš sa s nimi do dobrej vôle ihrať. Dbš. Pov. I. 174. Do samej samučičkej vôle sa nachlastal. Mt. S. I. 103. Vůli otce nebeského před vůlí pě- stounů stavěl; Proto, že jest ta vůle boží, aby lidé Boha poslouchali. BR. II. 207., 606. b. Po své vůli jsem je měl. Pass. mus. 321. Má v. jest umřieti. Kat. 2976. Odplata blahoslavenstvie jest nasycenie bez nedo- statku vóle věčné radosti a všeho dobrého jměnie; Aj teď proti vóli otcově a mateřině Ježíš naplniv vóli otce Boha dal jest na- učenie; Milosrdenstvie jest v., jíž kto chce pomoci biednému z biedy; Učinil Petr vóli Kristovu, mnoho ulovil; Choť svému choti najmilejšiemu má svú vóli v hodných vě- cech poddati; Aby ne každý svatý k své vóli, když by on zamienil, z tohoto světa vystúpil; Úfámť pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle. Hus I. 470., II. 30., 268., 280., 369., III. 63., 283. (Tč. ). I já ufám jeho sv. milosti, že mě jest přijal, ač sú oni vyvrhli, protože káži přes jich vóli jeho sv. slovo. Hus II. 203. Mnoho jí sli- bováše, ačby jeho vuole naplnila. GR. Ne- bude po čertotvě vůli; Nouze vůli hamuje. Kom. — V. = volnosť, Freiheit, f.. Budižvám v tom vůle. Kos. Toliko suché dřívímají vůli odnésti. Arch. rychn. To je divnáv. tělu. U Dobruš. Vk. — S předložkami. Do vůle = do libosti, nach Belieben, nachLust, zur Genüge, satt. Můžeš s nimi hrátido vůle. Us. Němc. Dnes je piva do vůle,heute ist Freibier. Dch. Naprosil, naplakalse do vůle. Us. Džl. Čtveračili do vůle.Ksm. Nashledavše se do vůle, obrátili smese zase dolů. Brt. S. 60. Najiedli sa všetcido dobrej sytej vôle. Dbš. Pov. III. 64.Zdoruje mně kdosi, lebo já komu, lebo semne kdosi do vůle naprosí. Sš. P. 233. Dovůle se napiti, nahleděti, Har. II. 65., I. 165.,se natoulati. Vrat. 65. Týž Šerka (platí)z pustého dvora 50 gr. a při sv. Havle toli-kéž do vuole páně i své. Arch. I. 353. Dajjim bělpucha do vóle. Dal. 164. V. Do vůlemíti. D. Masa do vůle se najedli. Vrat. Dovůle se vynaříkati. Bf. Do vůle se natančili.Us. — K vůli = k libosti, zu Gefallen,nach Willen, nach Wunsch. K vůli snad-nosti příkladů. Gb. v Listech filol. II. 171.Veru si mi k vôli (líbíš se mi). Sl. ps. 123.Jenom k vůli vám jsem přišel; k vůli vámto udělám: K vůlivá tobě bych se nehl.Mor. Šd. K vůli tobě tam přijdu. Us. Šd.Nech sa k vôli stane tej tvojej rodine. Ht.Sl. ml. 237. Proč by neplakaly, dyž hlavěnkabolí? musijó zaplakať šohajovi k vůli. Sš.P. 210. Jemuž k vůli král zpronevěřil seslibu danému. Ddk. II. 418. Dvé aspoňv sídle tom se chová k vůli plodu. Kká.Td. 125. Daj mi, Bože, dačvo ukrasť lebokone, lebo voly, lebo dievča k mojej vôli.Sl. pís. 168. Keď nechce, nech nechce, nechsi robí k vôli. Ib. 347. Raz bol kráľ velmiveselý, azdaj by celému svetu bol k vôliurobil; Urob mi to, urob k vôli. Dbš. Pov.I. 194., 452. (Šd. ). Celú noc v milosti sústrávili a sobě k vůli byli; Jemu k vůliráda býti chci. BN. Ne svému zkaženémupřirození, ale Kristu k vůli živi býti mají.BR. II. 498. a. Nezdá se práce nésti k vůlipřítele. Št. Každému bez vybírání k vůlibývaly (nevěstky). Har. Toho požívá k svévóli. Půh. II. 343. K vóli lida svého ne-zabil ho; Člověk každý dlužen jest Bohuvrátiti i duši i tělo k jeho vóli; A onybudú mieti, jakož samy budú chtieti, jehok své vóli. Hus I. 309., II. 391.,. III. 269.(Tč. ). Tobě k vůli vůl se neotelí. Č. M. 192.K vůli hospodáři musí se druhdy i psu še-trnosť prokazovati. Šd. Šel tam k vůli vět-šímu tichu (pro větší ticho, za příčinou vět-šího ticha). Šel tam k vůli vlastnímu prospě-chu (za svým prospěchem). Vz doleji. K mévůli; hejtmanu k vůli býti musila. V. K vůlitobě. Kom. Někomu k vůli býti (žádosť jehoplniti). Jel. Žena, která každému k vůlibývá (nevěstka). V. K vúli něco někomuučiniti. V. Učiň mi to k vůli. D. K vůliněkomu mluviti (co rád slyší). V. Pozn.K vůli jakožto předložka pojí se obyčejnějako v pol. s dativem jména osoby, řid-čeji jména věci; ve druhém případě užívejmeraději předložek pro, za. Cf. Mkl. S 514. — O vůli své živu býti (jak sám chce), nach seinem Wunsche. Dělati co o své vůli. Dch. Ona o své vůli netroufala by si to. Us., Vk., D. — Po vůli = po žádosti, po libosti, nach Willen, nach Wunsche, nach Belieben, nach Gefallen. Po vůli jiného se stavěti (pochle- bovati); nejíti po vůli (nedařiti se). V. Ho- spodaří po své vůli. Har. Nečiniti po něčí vůli. Dal. Po své vůli někoho míti. Nebude po čertově vůli (odtud toho bude až potud). Prov. Něco mu není po vůli (mrzí ho to). Ros. Žádné veliké kamenné stavení za rok vyvedeno býti nemůž; po vůli (pomalu, all- gemach) jíti musí. Kom. Did. Někomu po vůli býti; Stane se mu po vůli. Us. Dch. Císařová co správce říše byla mu v tom arci po vůli a vyhlásila pole k příštímu roku. Ddk. II. 202. Pojďme po vůli (zdlouha). Us. Tč. Jdu po vůli svého otce. Smil. Lí- tala som, mój šuhajko, po poli, hledala som frajerenku po vóli; Maňka nedovolí: žes jej ty, Janíčko, žes jej né po vóli; Svému mi- lému (kráčala) po vôli. Sl. ps. 40., 58., 286. (Šd. ). A on jest jie (hřebíky) vysypal po vôli. NB. Tč. 121. Že jí vychovali synečka po vůli. Sš. P. 487. Májn se po vůli boží. Us. u Bydž. Nk. To Čechům nebylo po vůli. Pal. Dj. III. 3. 70. Aby se ti vedlo po vůli. Sš. P. 514. Sedliak zpievá v poli, to je mně po vóli, já puojdem zaň. Anth. Brt. 102. (Kol. ). No, už to mi je po vôli. Mt. S. I. 93. Jsou živi po vůli boží. Št. Není mu už po vůli. Smil. Po svej vóli pře- bývati. Alx. Jmámy zemiu po svej vóli; Po něčí vóli učiniti; Nechce-li po našiej vóli býti. Dal. 7., 73., 125. To vše bude po tvej vóli; Něco k něčí vóli říci. Kat. 3117., 3236. — Proti vůli něco činiti, gegen den Wil- len, gegen den Wunsch. Ros. Velká vec je všecke veci časne opustiť, ale vatšá proti vóli vóla obrátiť. Na Slov. Tč. Proti jeho vóli před Děvín se brachu; Proti voli jeho na stolec vznide. Dal. 19., 56. Někdy bývá něco na počátku proti vóli a potom s vólí. Hus II. 258. — Podlé, vedlé vůle, nach Wunsche. V. Podlé mé vůle se to státi mělo. Us. Velmi je jich málo, kterým by se vždy, kedy chcú, podla vůle stalo. Na Slov. Tč. Byli vojíni tito na větším díle Francouzi a Vlaši, kteří podlé své vůle sobě provodili. Pam. Val. Meziříčí 115. Na smyšlénkách podlé své vůličky ustrnují. Pal. Děj. V. 1. 173. To drželi devět let a poží- vali podlé své vóle. Půh II. 7. Římané podlé své v., jaké chtěli (krále), lidu židovskému dosazovali. BR. II. 9. b. — Zvůle = podlé vůle, nach Willen, nach Wunsche. Zvůli toho, deshalb. Na Ostrav. Tč. Z vůle něčí někoho povolati, Zlob., odpověď dáti. Háj. Ze své vůle, freiwillig. Dch. Z boží vůle gatě důle (dí se žertovně, když někdo má dostati po řiti). Z vůle Boha Hospodina. Us. Nebylo to z vůle mej, nebylo to z vůle tvej, a bylo z vůle pána Boha, že su, sy- nečku, žena tvoja. Brt. P. 6. Takové víno aby brali z vůle panské (i. e. od pána, ač-li by je měl). Pk. Byl sem uveden do země ne z jedné vuole (einstimmig); To jednati, což by z jedné vuole bylo. Arch. II. 19. Z vůle všech stavů. Kn. Z jedno- stejné nás všech vuole a svolení zastavili sme a zapsali ves naši. List z r. 1467. Tč. Ta jízda těch poslů není z vůle vší země. Bart. Společníci z jedné vóle. Vš. Jir. 272. Mohliby se dobře na to rozpomínati, že, když král Albrecht byl sem uveden do země ne z jedné vůle, že ste jemu ani zemi jeho uvedením nic dobrého nezjednali; Slušněji by tobě bylo to jednati, cožby z jedné vůle bylo a ku pokoji sloužilo; Zůstali sme ko- nečně a z jedné nás všech vůle na tom; Vyhlášen jest z vůle vší země za nejvyš- šího hejtmana království českého Pal. Dj. IV. 1. 119., 120., 129., V. 1. 29. (Šd. ). Bude Boha z plné vóle milovati. Hus II. 253. Není-li z vůle, přestaň na mále. Vz Spo- kojený. Lb. — Za vůli = k vůli. Prosím tě, udělej mi to za vůli. Us. u Dobrušky. Vk. Udělal sem mu aspoň za vůli, nemá mi co vyčítati. U Rychn. Prk. Poněvadž již na ten čas za vůlí pána Boha (nach dem Wil- len) léta svá přirozená má. Pam. Val. Meziř. 104. — Na vůli. To jest ještě na mej vůli. Er. P. 233 Vždyť máš na vůli. Us. Šd. Kněz zemanóm dá na vóli. Dal. 83. — V. = po- volení, dopuštění, schválení, der Wille, der Beifall, die Be-, Einwilligung, Zulassung V. Mimo vůli mou; proti mé v.; s volí kní- žete. Bez vůle mé aby se nic nedálo. Ros. Mou vůlí se to nestane. Jg. S volí a vědo- mím správců. Apol., Er. Mimo vůli a vědomí; bez vůle a vědomí; činiti něco z něčí vůle. J. tr. Jezdil tam z vůle pána svého. Er. A pří z úmysla bez vůle stran aby neod- kládali. Zř. F. I. Jestliže by měštěnín smlouvu udělal se sedlákem s volí pána jeho. Václ. II. Když ona sezná, že jest to učinil s jejie volí. O. z D. Synové ani dcery bez vůle otců svých k manželství se nazamlouvejte. Kol. 40. Aby hned při zápisu poznamenáno bylo, že úřad pro dobré sirotčí k tomu vůli dal. Ib. 53. S volí svých rodičův. Bs. Bez mé vůle to učinil. Ml. Nětco koží do Matú- šovy pivnice s jeho volí a rozkázáním nesla. NB. Tč. 181. Rukojmí postavovati nemá, leč by se to dalo s volí a vědomostí vší rady. Bdž. 3. A o to již do Hory vypraven jest Jarohněv náš od naší strany, aby k tomu vůli dali. Pal. Dj. V. 1. 18. Páni čeští dali k tomu plnú vóli. Let. 170. S jeho volí tam jezdil. Pč. 10. Bez vuole a vědomí podko- mořího. 1581. Tomu na svědomí pečeť svou vlastní s mým jistým vědomím a vůlí k tejto dobré vůli přitisknouti jsem rozkázal. List hrad. Ale od Petra z Chrasta my jsme žádné vuole neviděli svědčící Přibíkovi; A tu se bohdá bude s vaší obojich volí jednati. Arch. II. 449., IV. 83. S voliu něčí něčeho dobyti. Dal. 158. — V. = svobodné volení, moc, obrati, co se líbí, der Wille, freie Wille, die Wahi, Willkühr, das Gutbefinden. Na svobodné vůli míti; na vůli dáti, nechati; k svobodné vůli něco připustiti; při vůli zanechati, zůstaviti (moc dáti, dovoliti); dáti na vůli někomu, aby... V. Z vlastní vůle; Svobodnou vůli míti. D. Na vůli měl obětovati. Br. On má toho vůli. Ros. Dal mu v tom vůli. Háj. Nikdy není proroctví lidskou volí. Ben. V. Na mé vůli to jest. Jel. V. volná, svobodná, libá. Nz. Zůstaviti někomu něco na vůli. Mus. 1880. 126. Ešče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala. Sš. P. 23. Pouští dětem vůli. Us.Šd. Když má vula svobodu, sama činíškodu. Na Ostrav. Tč. Skočil s koně, dalmu vůli. Pok. Z hor. 185. Matúš dal ženěvůoli, aby své schovala, kdežby mohla. NB.Tč. 181. To jest na svobodné vůli. Abr.z G. II. 17. Toho ty vůli máš. Arch. II.141. Ve všem mu vóli dali. Alx. V. v. 724,(HP. 18. ). I panenstvie i manželstvie jestna vóli panny; Když dobře živ jsi, netbajřečí zlých lidí; na vóli naší nenie, co bykaždý mluvil. Hus III. 222., 228. (Tč. ). — V. = rozkaz, der Wille, Befehl. Něčí vůliplniti, vyplniti, Jg., vyváděti. Troj. —V.poslední = poslední pořízení, der letzteWille. Vůli svou poslední pronésti, ozná-miti, ve spis uvésti, sepsati, V., vyhotoviti;při poslední vůli na někoho paměť míti.Sych. Posl. vůle seznalá a podepsaná; svěd-kové p. vůle pod přísahou vysvědčiti majítehdáž...; p. vůli odpírati, odporovati. Er.P. vůli potlačiti, podvrhnouti, J. tr., okro-jiti, kürzen, beschnippen. Dch. P. vůle, kšaft.Co je kšaft; kdo mohl kšaftovati a kdo nic;čeho potřebí k platnosti pořízení posledního,o stvrzení kšaftu, vz Rb. str. 165. — 176.,Kšaft, Rozkázání, Pořízení, Závěť. — V.(vóle, zvóle, zvůle), die Freiheit zur Benüt-zung der Wege, Flüsse, Teiche, Tümpelusw. oder die Freiheit gewisse Sachen zubenützen, die entweder Gemeinde- o. Privat-eigenthnm sind, weil man sie eben benüt-zen muss z. B. Wege, Bäche, um Wasserzu schöpfen. Ale vší zvolí míní se svobodaa zvolnosť po obecním nejprve a potom i pozvláštním cizím, aby ji každý po obecními po cizím mohl k svému míti.... A taí zvóle jest najprve v obcích, v řekách, stez-kách, které musí jíti přes cizí; neb žádnýtak bohatý býti nemůže, aby k svému všudypo svém a přes své a ne přes cizí a súsedskémohl jezditi, voziti, honiti, choditi... Vš.Jir. 312. Při obecních gruntech též svobodya vůle v lesích a v pastvách jako jiní lá-níci požívati mají. Priv. Tov. 78. — V.,zvůle, die Jagd und Fischerei. Obora panská,ve které se zvěři nemálo chová, pokládáse té zvůle v 100 zl. (MS. LA. ). Gl. 367. — V. dobrá = přátelství, náklonnosť, guter Wille, die Geneigtheit, Ergebenheit, Gewo- genheit, gute Laune. Dobrá a náklonná v. k někomu. V. S dobrou volí sloužiti. Ben. V. V dobrou vůli s někým vjíti. Bibl. Tady čím více hledí člověk dobrou vůli zachovať, tím hůř. Býti s někým na dobré vůli, auf gutem Fusse stehen; S někým se na dobrou vůli dáti. Us. Dch. Buďte rádi, že si jdu k vám pro děvče, dobrá v. mě k vám vedla. Brodz. Já vždycky říkala, aby s ním měli dobrou vůli, ale na mne nedali. Us. Chci míti se sousedy dobrou vůli. Us. Hsp. Zbý- valoť tedy jen ještě pojistiti sobě dobrou vůli pražského biskupa. Ddk. II. 208. Chlieb so solou a skutok s dobrou vôľou. Mt. S. I. 127., Dbš. Pov. III. 27. Při některé chvíli prodal jest Matěj Janovi z dobré vuole duom se vším příslušenstvím. NB. Tč. 260. Odpo- věděl, že děkuje jim za dobrou vůli; Byv již v dobré vůli s M. Rokycanou; Ačkoli nazývali se sobě otcem a synem, nebyli však v dobré vůli vespolek. Pal. Děj. III. 3. 94., IV. 1. 83., 2. 438. (Šd. ). Dobrú vůli přátelskú někomu ukazovati. List z r. 1515. Mus. 1880. 490. Sláva na vysokosti Bohu j a v zemi pokoj lidem dobré vóle. Hus II. 268. Moudrá i v tom se pozná hlava, že co musí, z dobré vůle koná. Hkš. Strany pří- sloví vz ještě: Pokoj, Soused, Svornosť, Tvář. Dobrá v. chleba jídá, zlá ani koláčů nechce. Sych. Dobrá v. koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké pivo pí. Prov. Dobrá vůle mošnu kůle. Č. Vz Rb. 265. — 2. Radosť, dobrá mysl, die Fröhlichkeit, Heiterkeit. Dobrou vůli míti. V. Kdo chce užiti dobré vůle, musí pokusiti nezvůle. Prov. Bude-li dobré vůle, dobře pochodíte. Sych. Dobré vůle býti; dobrou vůli spolu měli. Do do- brej sytej vôle sa s ním nateší Mt. S. I. 88. Jest-li potřebí, ještěť bych pojčil 12 zl. pro tu dobrú vuoli, žes mi zaplatil. NB. Tč. 27. Veselšie ale povychodia zpoza stolov a spie- vajú i vykrúcajú sa ešte do lepšej vôle. Ďbš. Ob. 3. Na vínovej ratolesti muožeš sladkno hrozno jesti, tak i při mladej osobe spravíš dobrú vuolu sobě. Sl. ps. Šf. II. 132. S opa- tem sobě dobrú vóli a radosť učinila. Jir. exc. Nebol v najlepšej vôli. Lipa I. 19. Kdyby byl v dobrej vůli, nebručel by. U Dobrušky. Vk. Král byl trochu dobrej vôle. Ht. Sl. ml. 208. Až raz keď mu otec veľmi dobrej vôli bol, opýtal sa ho. Dbš. Pov. I. 187. Vz Rozmar, Rozpoložení. — 3. Zábava, zvl. kvas, hody, die Unterhaltung, Gasterei, das Gelage, Gastmahl, der Schmaus. K taneční- kům na dobrou vůli odešel. Ler. Ať k nám na dobrou vůli přijde. BN. Jsou veseli a dobrou vůli sobě udělali. Št. N. 318. Dne 8/11. udělal kurfürst saský všem přednějším kněžím dobrou vůli, kteříž dali se k tabuli jeho najíti. Skl. V. 177. Byl jsem na dobré vůli (podnes ku př. v Krkonš Kb. ). Ros. Hody a dobrou vůli někomu přistrojiti. V. Oddali se na dobrou vůli a hody; dobrou vůli udělati, na dobrou vůli pozvati. V. — 4. Hostina 8 dní po svatbě, ein Gastmahl am 8. Tage nach der Hochzeit. Us. — 5. Křtiny, das Kindsmahl. Sych. — 6. Postou- pění nějakého práva, die Cession, freiwillige Abtretung einer Sache, auch die Urkunde darüber. Tov. k. 180., Ros., Žer. My jsme jim podali dobré vůle, aby se sami mezi sebú přátelsky smluvili. NB. Tč. 193. Jmám dvě vsi, jednu zápisnou, řečenou Hlízov, s jejím příslušenstvím, s listy, zápisy a do- brými vólemi na ni svědčícími. Dač. 118. A ktožby kolvěk tento list náš jměl s vě- řiteluov našich svrchu psaných dobrú vuolí, ten má a míti bude túž plnú moc. List z r. 1467. Tč. Ktož by ten list s mou neb erbů mých dobrou a svobodnou vůlí měl, ten má.... Ib. Také nám okázal list dobré vuole od Habarta a od též paní Machny; Praví, že má naši dobrú vuoli v knihách malostranských vepsanú. Arch. I. 510., 511. (Šd. ). Ten jistý list má s dobrú volí jist- covú; I nezdá se pánóm, by těm byla uká- zána dobrá vóle; A já k tomu dávám svú dobrú vóli; Já po smrti Albrechtově mám jeho list s jeho dobrú vuolí na ty peníze. Půh. I. 309.; II. 325., 356., 563. (Tč. ). Jestliže by kdo komu dědiny které neb jakou spra- vedlnosť listem neb dobrou vůlí postoupil. Zř. F. I. H. III. — V. zlá = nesvornosť, hněv, nepřátelství, die Feindschaft, Uneinig- keit, der Zwist, böse Wille, schlechte Laune. Ve zlé vůli s někým býti. V. Míti s někým zlou vůli; Byl na mne ve zlé vůli. Us. Dch. Dal se ve zlou vůli s děvčetem. Dvrsk. Začínal zlou vůli (hádati se). Us. Dbv. Lep- šej zlú vólu zabiť nežli oběti činiť. Na Slov. Tč. Povídala, že byla u nich hrozná zlá v. (mrzutosť). Us. u Dobrušky. Vk. Král že vzal k nim zlou vůli pro jejich napomínání. Pal. Děj. IV. 2. 308., Arch. IV. 116. Muož to váženo býti, že žalobník ze zlé vůle své to činí; Ale neporozuměl jsem tomu, byť která zlá vuole mezi nimi byla; A tak jest měl tu zlú vuoli v sobě; V tu chvíli ve zlé vůli byl s ženú svú. NB. Tč. 115., 235., 254., 258. Pasúce zvláště tělo ve zlé vóli. Hus I. 130. Vz Rb. 274. — V. = prostran- ství, prostor k volnému pohybování-se, Raum eines Ortes, leerer Raum. Je tu malá vůle. Us. Kolo má ve žlabě dost vůle (nikde ne- chytá). Vys. Bylo to dlouho zacpáno, teď to dostalo vůli; Ten šat má dosť vůle, ist bequem. Us. Dch. V tom chlévě jest dost vůle. Us. Vk. Podívám se tam, jak je tam asi vůle. Us. Vk. Tam bude míti větší vůli. V Kuny. Msk. U nás je málo vůle. Us., Ntk., Črk. Jest-li v té hospodě velká v. ? Us. Nemá vůli (nemá volnosti, říká lid, když kráva v případě kužele oteliti se ne- může). Vz Kužel. Us. Hk. — V., dobrá vůle = vřídek (bolačka), neštovice nebo rána sama od sebe na těle povstalá, ein Geschwür; také rozpůlený nehet. Na Mor. Bdl., Bklř., Vck. Má na ruce boží vůli. Mor. Šd.