Zajisté
Zajisté. Nemůže míti formu příslovce zajistě, neb jest to adjektivum jisté řízeno předložkou za: za-jisté. Cf. Začasté, Jediné. Z. = za pravdu, für gewiss, für wahr, als sicher. Za jisté to udával. Jg. — Z. = jistě, gewiss, sicher. On z. jest doma. Us. Zajisté, on jest to. Jg. Za jisté to vám pravi. Výb. II. 33. — Z. = opravdu, im Ernst, in der That, wirklich. Nežertuji, zajisté míním. Ros. — Z. = spojka příčiny, nebo, enim, denn, nemlich. Vz Věta příčiny. Klade se, když k větě předchodné důvody, o jichž platnosti pochybovati nelze, vedeme nebo když podobenství v užitek obracíme. Zk. Spojka tato má druhé místo ve větě. Vz Ale. Na ty z. věci nemnoho se ohlédají. Ler. Divadla z. obveselují; Tovaryšstvu ni- čemnému vyhýbej, porušuje z. mravy; Vy- žlenci z. slídí, chrti stíhají. Kom. Některé z. brzo z jara z země vyskakují. Byl. Byl z. veliký velmi. D. — Z. = arci, ovšem, gewiss, führwahr. Br., V. Zdaří-lh se nám předsevzetí, vám to z. na škodu nebude. Sych. Musíme se z. sejíti. D. Mámeť za to z... že proto od Boha otplatu velikú vezmete. Arch. III. 18. Boh sa z. v posmech uvésti nedá. Na Slov. Tč. — Z. = sice, zwar. Oblo- ženť jest z. zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha. Br. — Vz Zk. Ml. II. str. HO., Zk. Skl. 570.