Vzpomenouti
Vzpomenouti, nu, meň, mena (ouc), ul, ut, utí; vzpomínati = upamatovati se, v pa- měť uvésti, gedenken, sich erinnern, einge- denk sein. Jg. Vzpomněl, ne: vzpoměl; v obec. mluvě ovšem spoměl. Vz N. — abs. Obětuješ-li dar svój k oltáři a tu vzpome- neš, že bratr tvój má něco proti tobě, upusť dar... (Mat. 5. ). Hus II. 281. Vzpomínati milo, co před tím trápilo. Hkš. — (si) nač: na přátely. Us. Vzpomeň na mě. Ž. wit. 24 7. Jen si na to vzpomeňte! Us. Nabyv moci kníže Bedřich vzpomněl si na svého pro- tivníka v Moravě; Vzpomeňme si na oči- šťovací přísahu pražského biskupa. Ddk. IV. 54., 242. Jestliže by mne pán Buoh neu- choval, aby to již poručník na mé dítky vzpomenul. NB. Tč. 184. Vzpomenete-li si na tu dcerušku svou? Čes. mor. ps. 231. V. si na svého děda, Anth. Jir. I. 41., na něčí dobrodiní. Vrat. 71. Na Libušinu řeč vzpo- mínati. Dal. 13. Vzpomínal sem si na ty hory slovenské, srostlé jsou ty písně s ho- rami. Tč. exc. V. na koho. Kat. 398., BO., Alx. 1112. Vzpomeň si na mě, Bože mój!; Když na to věčné zatracenie vzpomenu, vždy mi se srdce velmě lekne; Na všecky jeho zlosti, které jest učinil, nevzpomenu. Hus I. 132., 285., 341. (III. 106., 111. Tč). Bůh také vzpomene na své. Prov. Šd. — se nač. Navrať se můj milý zase, na mé sliby vzpomena se (= vzpomena). St. skl. II. 26. — (se, si) čeho. Vzpomínal dobrých časů. Us. Vzpomeň rúhánie tvého. Ž. wit. 73. 22., 19. 4. Zřejmě vzpomínají toho slova jistých písní dětských, kteréž o smrtelnou a černou neděli na Moravě se zpívají; Břetislav vzpo- mínaje dob Mojmírovcův hodlal založiti mocný stát slovanský; Láska, s kterouž lid náš podnes ještě vzpomíná jména jeho; Zde asi vzpomenul si papež nedávného založení kláštera hradišťského. Ddk. I. 281., II. 110., 182., 284. (II. 210., 295., 426.., III. 181., IV. 34., 256. Tč. ). Vzpomínat bude Boha. St. skl. I. 114. Jeho já se nevzpomenu tak, bych chtěl nad ním mstíti. Hus I. 342. Nevzpomínej toho, co již pominulo. Hkš. Lonského sněho nevzpomínej. Mudr. 191. — (nač, čeho, co) jak. Aby s větší chutí svéhu srdce to slavné pozdravení matky boží vzpomínal. Št. Na něco s hrů- zou v. Toužebně vzpomínala. Sá. Vzpomí- náť toho výslovně i sám arcibiskup. Ddk. II. 239. (III. 186. ). Nechtěj mu toho zlým vzpomínati. Bart. IV. 34., Mus. 1880. 131 — co komu. A myt tobě milostivě to bu- dem vzpomínati. Arch. IV. 412. To vše snažně vzpomínají. Kat, 860. To, což dobré jest, vzpomíná jeho paměť. M. Neb hřiechové jeho přišli až do nebe, a vzpomenul je pán na zlosti jeho (Apokal. 18. ); A tak jim vzpomenul anjel a ony ihned sú pamatovaly; Ten vás naučí všechny věci a vzpomene vám všechny věci, kteréž kolivěk poviem vám (Jan 24. ). Hus I. 459., II. 149., 207. (Tč). V. někomu něco dobrým. Arch. I. 9. — kde. V pekla plamenu si jednou tebe vděčně vzpomenu. Vrch. N. bs. ep. 7. Vla- dislav vzpomíná v jednom listu jisté do- mluvy, kterou... Ddk. II. 321. — kam: domů. Osv. I. 593. — kdy. Aby jeho i veš- kerého rodu knížecího na modlitbách svých vzpomínali; Prosím vás, abyste v modlit- bách svých také vzpomínali mé duše; Kniha úmrtní v Olomúci vzpomíná jeho v den 18. října jakožto dobrodince chrámu. Ddk. II. 154., III. 183., IV. 21. (Tč. ). Mimovolně si musila při tom v. na pohádku. Osv. I. 180. V den zamúcenie vzpomene na tě. Hus I. 147.