ObzorObzor, n, m., obzírání, Umsicht, f. D. — O., horizont,, der Gesichtskreis, jest plocha, kterou lze přehlédnouti s jednoho stanoviska; ohraničení o-ru slove obzorník, jehož podoba tím více se podobá kružnici, čím rovnější neb čím větší jest okolí. Vz S. N. O. umělý, přirozený, zdánlivý, pravý. Nz. O. pravý (
astronomický, mathematický, skutečný, ne- beský, der wahre), zdánlivý (přirozený, po- zemský, viditelný, der scheinbare). Š. a Ž. Krkonoše ohrazují v polooblouku obzor náš neb horizont. Mus. Střílnice na o-ru, hori- zontale Batterie. Bur. — O. poznání, Hori- zont der Erkenntniss. Mark. log. 130.