Kloniti. Cf
Kloniti. Cf. Bž. 52., Mkl. Etym. 120. — co: kopí. Kyt. 1876. 90. — kam. Hlavinky dvě k sobě kloní se. Čch. Bs. 81. V zem se k. Kká. Nížina k moři zvolna se kloní. Lpř. D. I. 14. Loď se kloní na levý bok. Us. Pdl. Kde jezero se v hory kloní. Mcha. Planina do vnitř se kloní. Lpř. Dj. I. 44. Nábožně se kloní nad zpěvník. Kká. Š. 98. K. se k něčemu. Kká. K. se k úpadku, Fr., k mínění něčímu, Tk., Hlavu k modlitbě, Hlk. S. I. 35., syny k poslušenství. BO. Co se honí, k sobě se kloní, was sich neckt, das liebt sich. Slez. Šd. — (čím, odkud) kam. Přesvědčením svým k-la se k dceři. Sml. I. 49. K příšernému zjevu raněného dvé pohledů zpod vrásčitého čela se kloní. Kká. K sl. j. 191. — co se čemu. Skráň kloňtež národy vám. Kká. K sl. j. 6. Poce spáti, dřevu (= k dřevu, na dřevo) sé kloně. Alx. V. v. 734. (HP. 18.). — jak. K. se vážně. Vlč. Rozhodnutí kloní se ve prospěch strany protivné. Us. Barva kloní se do černa špatně m.: mění se do černa. Pk. — proč. Svou šíji k poctě něčí k. Hdk.