Lháti
Lháti, lhu (v obec. mluvě: lžu, lžeš, lže, lžeme, lžete, lhou (v obec. mluvě: lžou, dříve: lží), lži, lha (lhouc), lhal, án, ání; lhávati, lügen. Lháti z tag, goth. lug a lžu m. Ith-j-u; hj = ž. Schl. — abs. Lže, až je tma. Lže, až se práší. Lže, jen se mu od huby kouří. Us. Lže, až se mu z huby práší. Pk. Lže, jak hubu otevře. Us. Ten nelže, jen když se mu pravdy nedostává. Jg. Kdo chce umět pěkně l., musí se na pozor dáti. Scip. I pěkně 1. je hřích. Lb., Č. Pěkně 1. není hřích. D. Ani, lžeš' mu neřekl = nedali si zlého slova, Us. Kdo mnoho mluví, neb lže, neb se chlubí. D. Kdo lže, ten krade. Lb. Kdo rád lže, rád krade. Jg. Lže až hanba, jak cikánská kůže, Pk., co cikán, co všecky hambalky; Kdo lhává, křivě přisáhává. Lb. Kdo rád lže, toho za přítele míti nelze. Mladému 1. hanebno a starému nepotřebno. Pk. Lže, ja- koby ořechy louskal; více lže nežli dýše; lže, až stěny se rozstupují; lže, jakoby tiskl; umí dobře l., lež jednu s druhou tkáti. Č. Lháti jako Turek. Dch. — komu. Lhouce lidu mému, kteříž poslouchají vás. Ezech., Jd. Z daleka přišlým snadno lháti. Č. — o kom. Lhouce o vás, všecko zlé mluviti budou. Mat. — jak: v hrdlo lžeš. Kom. Posel v hrdlo lhal; V hrdlo lžeš, ty malý ptáčku. Er. P. 332., 117. Lhář má z pa- měti lháti. Č. L. ve svou hlavu. Háj., Har. Lže ve všecky hambalky. D. Lže na všecky hambalky. D. Každý lhář lže na svou hlavu. Č. Dobře l. bez pravdy. Č. — na koho co. Lháti na koho křivdu. Št. — kde. Před lhářem těžko lháti. Ros. — z čeho. Lhář má z paměti lháti. Č. Rači (radši) bude z peněz 1. Dač. Zb. — aby. Lhal, aby se z toho vysekal. — kým. Hospodú svú lháti (po- mlouvati). Kn. rož. č. 130. Mnú viece nelžete, jest-li živa, toť mi povězte. St. skl. IV. 116. Aby vašemi milostmi nelhal, jako mnú lže. Tov. k. 97. 173. Gl. 132. — se čím: nuzným. Sš. — Stran přísloví vz: Bájiti, Barva, Ham- balky, Krájeti, Lhář, Most, Nos, Ořech, Prach, Pravda, Stříleti, Tesati, Vylhati, Zajíc.