Libý
Libý (strč. lubý); lib, a, o = líbezný, milý, lieb, angenehm, lieblich, mild. Jg. L. barva, vůně, tvář, řeč, zvuk, větřík, V., květ, znění, mluvení, věc, vůle (svobodná), Kom., víno, mléko, pivo, Us., sen, oběť. Br. Libé věci = štěstí, nelibé věci (neštěstí). Jg., Kom. Člověk libého vzezření. Ros Pížmo libou vůni vypouští. Kom. Líbým býti = líbiti se. V. Velmi jemu libé a vděčné bude i příjemné. Bart. Buď (mu) libo nebo žel. V. Není vám libo se projíti? Us. Jak je libo? Us. — komu. Zk. Všecky věci sladké jsou přirození lidskému libé. Byl. Ne každému, co (mu) libo, to volno. Lb. — k čemu. Čas libý k plavení. Troj. — na co. Na po- hledění je libější. Reš.