Brada
Brada. Vz Gb. Hl. 125., Bž. 44., Mkl. Etym. 19. — B., das Kinn. Už mám těch tvých orací právě po bradu. Sá. Má lukšu na bradě (říkají tomu, jehož matka je v ne- dělích). Na Hané. A keď prišli do Aradu, oholili zradcom bradu. Koll. Zp. I. 42. Brada jako struhadlo, jako strniště (jsou-li vousy krátké). Dch. Už je vzhůru bradou (umřel). Tkč., Pkt., Bdl. Ani se od něho nehnu, až bude vzhůru bradou. Us. Msk. — B. = rohovitá spodní čásť dolejšího pysku brouků. Kk. Br. 4., Ves. IV. 61. — B. = vousy, barba. Ž. wit. 132. 2. B. až po pás. Kn. pob. II. 247. Mužie dlúhé brady nosiechu. Dal. 16. Učinil si bradu velikú z vlasuov koňských a kozích. Pč. 23. Soukal bradu (rozpačitě za vousy se tahal). Wtr. v Osv. 1884. 441. Hladiti koho po bradě. Dch. Bradou dává se znáti kozel a lidé moudrou mluvou. Č. — Brada = kus koudele bradě podobný, kterážto koudel na dračce jsouc zavěšená se spřádá. Mor. Bkř. B. stromová = vousy stromové, der Baumbart, die Bart- flechte (längeres Baummoos). Sl. les. — B. klíče, vz Klíč. B., bradka, odsadec, der Griff am Hufeisen des Pferdes. Čsk. — B. v botan. Kozí b. = kozí barva, žlutidlo, kručinka barvířská, stínavec, janovec, ge- nista tinctoria, der Ginster. Vz Rstp. 354. Kozí b., tiagopogon, der Wolfsbart. Sl. les. Kozí b. = kuřátko, kyjanka, clavaria, der Keulenschwamm, houba, Sl. les.; kyjanka ozdobná, clavaria formosa, die Bärentatze. Na Vsacku. Vck. Kozí b. (prstňak), druh hřibů. Na jihovýchod. Mor. Brt. — Brada (bylina) Aronova, Aronový kořen, židova brada, duronova brada, diblík, blázinec, tvář sv. Jana, štiplavec, arum maculatum, der Aronsstab, Aronswurzel, Eselsohren usw. Vz Mllr. 17. — B., pl., hrad n Jičína. Vz S. N., Tk. IV. 723., Tk. Ž. 102., Sdl. Hrd. II. 34 — B., y, m., os. jm. Mikat B. Žžk. 8., 172., B. Mart,, Mikul. Tk. Ž. 6., 172.