Pláti
Pláti. Mkl. Etym. 235., List. fil. XII. 351. P., plaju, novotvar: plám, pláš, plaje Gb. — abš. Počne horko p. Št. Ř. 108. a. Oko plane. Hrts.,Čch. Bs 108. — komu. Líc mu plane. Čch. Líčka mu hoří a planou. Hdk. — čím (proti čemu, jak). Hněvem všecka plám. Msn. Or. 151. Planul nebes září. Čch. Mch. 110. Oko jeho temným žárem, ohněm, blahem plálo. Mkr., Vrch. Nenávistí proti někomu p. Šmb. Podvečer- ním nachem záře plála. Osv. Tváře mu na- dšením planou; Stěny kolem zlatým ohněm planou; Do modra jak safír planou tichým záchvitem. Vrch. Abychom pláli velikou milostí k Bohu. Št. Kn. š. 51., 71 — kudy. Oči mu jak ohně šerem plály: Čer- vánek listím plál. Vrch. Tmou časem lesky plály. Čch. Mch. 74. Sluko plá voľne zkve- tlým ľadníkom. Slov. Phľd. IV. 26. — kde. Barva růžové zardělosti plaje na lících ne- vinnosti. Dch. Nenávisť v něm plá. Osv. V. 758 (I. 377.). Zlatý kruh okolo lýtka mi plál; Na rtu sladký polibek věčné p. bude. Čch. Bs. 12., 50. Jemuž v mysli odvaha plá jará; Červánek plál na východě; Můž pod kádí oheň p.V; V číších plane révy nach, vína oheň, réva ohněm; Cítil to v ži- lách zas p.; Volnost plá nad štíty našich hor; V jeho oku plál divý oheň; Nivy v slunce lesku plály. Vrch. Divný oheň plane v rekovité tváři. Kká. Slunce plá na obloze. Us. Pdl. Milosť plála ve mně. Št. Uč. 31. b. — odkud (kam). Z tmy plá žhavý zrak v stín lesa hluboký. Vrch. Z tmavé zeleni jim planou růže tmavé. Kká. Z jeho oka planul vzdor. Šbr.—jak. Jako uhel plá očko. Osv. Nebe nachem plá. Osv. Bleskem plálo jeho oko. Vrch. Rubínem plá tam otce mého krev. Čch. Mch. 76. Milosť bude jako plamenem pláti. Št. Ř. 193. b. — komu kam. Na cestu jim blesky plály. Vrch. — zač. Za niž (pravdu) pla- neme. Kká. Š. 77. — proč. Srdce i duše pro dívku mi plane. Brodz.