1. Zámysl
1. Zámysl, u, m. = zamyšlení i co za myšleno, myšlénka, die Ersinnung, Erdichtung, Erfindung, das Ersonnene. Ovid mnoho zá- myslóv k zámyslom přiložil. Své z-sly ně- komu pověděti. Troj. Zlé z-sly odmysliti. St. — Z. = zástěra, barva, záminka, der Schein, Vorwand. Anstrich, Mantel, die Maske. Pod z-slem; z. bráti, z-slu hledati. V. Pod z-slem příměří. D. Pod jalovým z-slem. Sych. Pod zámyslem myslivosti do jeho země táhl. Abr. z G. 168. Pokrytci pod zámyslem dobrých skutků své lakomství provodí. BR. II. 117. b. — Z. = úmysl, der Vorsatz, Plan, die Absicht, das Ansinnen, Vorhaben. Svého z-slu dokonati nemohl. Pulk. A v zá- myslech tvých budu obykati. Ž. wit. 76. 13. Míti něco v zámyslu, im Schilde führen. Dch. Za pobožným tím zámyslem kryly se také záměry politické. Pal. Děj. Tk. 2. 480. Aby zámysly spiklenců sebe svésti nedali; Ti se mu zdáli býti způsobilejšími k pod- porování jeho zámyslu. Ddk. III. 96., V. 275. Nenie přikázání božie, ale z. bludný lidský. Čr. Jich šlechetný zámysl skutkem se dovedl. BO. Ješitného zámysla dievko! Pass. mus. 320.