BarvaBarva = dojem způsobený v oku lid- ském rozličným způsobem lámaní světla a odrážení jeho od předmětu, jež vidíme, a rozličnou z toho následující rychlostí vln světlových. Vz více v Š. N. Přidej: Str. 47. b. ř. zd. 6. za Us.: B. Čokoládová, Nz., světlá, mdlošedá, mořenová, Krappfarbe, masla, Butterfarbe, Šp., slívová, pflaumen- blau, olejová, ölgrün, lavendulová, levandel- blau, kdoulová, apfelgrün, švestková, Pflau- menf., medová, honiggelb, zářová, morgen- rothe F., růžová, rosenroth, trvalá, echt, ošlejchová, lauchgrün, pistaciová, pistazien- 349* grün; indichová, indigoblau, dýmová, rauch- grau, dřevová, Holz-, mléková, milchweiss, malinová, himbeerroth, vlasová, haarbraun, vranná, rabenschwarz, sněhová, schneeweiss, živá, kolumbinová, kolombinroth, hnědo- žlutá, ochergelb, višňová, kirschroth, Sl. les., zelenavá, orangeová, zlatožlutá, sma- ragdová, safírová, tmavomodrá, modroze- lená, jasněbílá, žlutobílá, žlutavá, modravá, bledozelená, karmínová, žlutohnědá, tmavo- rudá, Us. Pdl., dehtová, Theerfarbe, vz v Prm. III. č. 3., masová. Ktzr. B. kožní, Šv. 5., sytá, bujná, teplá. Dk. Aesth. 7. B-vy doplňovací, harmonické. KP. II. 140., 162., Schd. I. 132., duhové. Schd. I. 134. B. bronzová, kliková, laková, měděná, olejná, olověná, pastellová, železitá. Vz KP. IV. 672., 714., 710., 696., 683., 674., 670. B. lidskému zdraví škodlivé. Čs. lk. 127., 174., 205. O jedovatých vlastnostech barev ani- linových. Ib. V. 90. B. římské a řecké. Vz Vlšk. 7., 8., 97. 175. O výměru slova barva a o barvách vůbec vz obšírný článek v Enc. paed. I. 502.—511., Kram. Slov. 30. O Bar- vách zvířat a květů vz Kv. 1885. 498. O sym- bolice barev zvl. rostlinných: B. černá jest barva neštěstí a zármutku; b. bílá jest barva ctnosti, neposkvrněné čistoty, panenství a přátelství (jabloňový květ uzardělý zna- mená lásku nesmělou, květ broskvový stud); b. modrá činí pocit chladna, v ná- rodních písních slovanských jest výrazem zármutku (nevěsta nesmí o svatbě míti šaty modré, to by znamenalo, že umře n. že se jí ve stavu manželském špatně povede); blankyt značí uzavřenosť mysli; jasná modř vzbuzuje důvěru, přátelství; rozrazil a po- mněnka jsou symbolem věrnosti, podlíska důvěry, barvínek nezměnitelného přátelství, čekanka důvěry v návrat, chrpa umpřím- nosti a věrnosti; b. žlutozelená znamená závisť, žlutá růže nevěrnosť; v národních písních vystupuje na jevo odpornosť barvy žluté; b. zelená jest barva lásky, naděje, svěžesti; rostliny vždy zelené (barvínek, břečtan, myrta, rozmarína), jsou symbolem stálosti, vytrvalosti a nesmrtelnosti; červeň činí dojem vážnosti a důstojnosti (zvl. čer- veň nachová), jakož i půvabu a milosti (červeň jasná); národní básnictví slovanské nemiluje barvy rudé ani tmavočervené, ale jasněčervené, růžové a. zarděló a ta bývá barvou lásky, radosti a veselí, půvabu a krásy. Sbtk. Rostl. 46.-49. Vz tam více. — Ib. ř. 2. zd. po u tombaku přidej: Vz více v Bř. N. 173., Schd. II. 18. — Str. 48. a. ř. 3. sh. po Bř. přidej: Vz Bř. N. 74.-75., kde jest naznačeno mnoho odstínů barev, červené, hnědé, žluté, zelené, modré, bílé, šedé a černé na rozličných nerostech. — Ib. ř. sh. 14. po Č. přidej: Barvy rovnati, aby souhlasily. Dch. Barvu ztratiti. Vz Ztratiti. Ton barvy, der Farbenton, odstín, krása, měňavosť, změna, proměna barev. Sp. Ne- vidomosť barev (achromatopsia). Schb. Ta b. mu nestojí (nesluší). U Kr. Hrad. Kšť Na každém (dřevě) praporec jiné barvy bieše. Výb. II. 43. Hra na barvy. Vz Brt. L. N. 60., Mtc. 1879. 168. — Ib. ř. 16. sh. po Us.: B. kožní. Us. Hrál všecky barvy. Us. Fch. Líčka budú mať barvu zas. Sl. ps. 46. A já mám barvičku jako kerá jiná a já bych ani nešla za jejího syna. Sš. P. 278. Šátek krade barvu (člověk zdá se býti bledším). U Rychn. Msk. — lb. ř. 21. sh. po Us.: Přibylo mu barvy. Us. Kšť. Barvu si koupiti. Uá. Kšť. Kdoby řekl, lhal by, že já nemám barvy: má barvička visí na halúzce v lesí. Sš. P. 211.— Ib. ř. 26. sh. po Nz.: B. bílá: horská křída, karlovarská hlinka, běl (zinková, olovná, kremžská), stálá (permanentní, lirofonová); červená: bo- lus, caput mortuum, anglická červeň, sienská hlinka pálená, suřík, charmonin či nová ru- mělka, karmin, laka (císařská či mnichov- ská, vídeňská); modrá: modř (pařížská, Berlínská, ultramarínová, kobaltová;; žlutá: okr, okr zlatý, sienská hlinka nepálená, žluť (chromová, oranžová, železitá, neapol- ská); zelená: zelená hlinka, zeleň chromová (zelený cinobr, zeleň listová), zeleň (svině- brodská, norimberská, Viktořina), měděnka čili plista; hnědá: hněď (horská, kasselská); černá: kopt, čerň (frankobrodská, révová, kostní či pařížská); šedá: šeď cinková, tuha. Al. Stč. B. čerstvá, zlepšená, základní či půdová či prvotní či podkladní, Grund- farbe, Šp., KP. II. 141., smíšená. KP. II. 141. Mlýnek na tření barev. Wh. Barvu nanésti, vařiti. Šp. — Ib. ř. 17. zd.: S bar- vou (s pravdou) ven! Us. Vk. Nechtělo se mu s barvou ven. Šml. Musila s barvou ven (se přiznati). Ona je vám do všech barev (každému přisvědčuje). Us. Vk. On nyní takovou barvu tomu dává. Abr. z G. 2. 37. Jedni druhé pod lstivou barvou dali stínati. Bart. Před sebe to brali pod pěknou barvou. Čr. Pražané pod barvou učiněnou odložili jim toho do zejtří. Bart. 258. 15. Ač pak na kázáních pod barvou mluvíte, že v to dobrovolně jdou. MP. Aby žádný pod žádnú barvú z té daně se nevytahoval. Sněm 1581. — Ib. ř. 11. zd. Barva zaječí. Šp.
