Jazýček
Jazýček, čku, m., das Züngelchen, Zünglein. Má dlouhý j. = nedrží jazyku za zuby. L. Ta má ostrý jazýček (o klepnách). Da. Vz Jazyk. — J. = čípek v hrdle. Das Zäpflein. Kom.; čípek průdušný. V. Das Athemzünglein. — J. u váhy n. ve váze (tenká, z prostředku hřídele kolmo vycházející prutinka, která skrze klejch chodí, se klátí (vyráží) a kdy rovná váha, v něm pokojně stojí. Jg. ). Die Zunge, das Wagezünglein. Jako j. od vážek všecken svět jest. Br. — J. v přezce, ozubec, je v petlici zasazený a točí se na jehelce. Dorn, Zünglein. Jg. — J. na kompase, na slunečních hodinách (ukazadlo, stínicí že- lízko). Der Zeiger. — J. u zbraně při ko- houtku (zatáhne-li se jím a je-li natažen, zbraň spouští). D., Jg. Der Abdruck, Abzug. — J. (Zunge), úzká čásť západky u pasti dřevěné. Šp. — J., čásť u želez berlínských na lišky, kterou háček zachytí. Šp. — J., clitoris, die weibliche Ruthe. — J., bylina. J. psí, die Hundszunge; hadí, das Natter- zünglein; žabí (listnatec), beraní, der spitzige Wegerich; volský, der grosse Wegetritt. Jg. J., jitrocel, der schmale Wegerich. V Opav. Pk. —