ČasováníČasování (conjugatio, Konjugation, Ab- wandlung) jest ohýbání časoslova dle čísla a osob, způsobů a časů, rodův. Vz: Časo- slovo (o čísle a osobách), Způsob, Čas, Rod. Osobu a číslo naznačuje táž přípona jme- novaná osobní, způsob a čas mají své známky. Gb. Stará čeština má u časoslov tři čísla: jednotné, dvojné a množné; tři rody. činný, trpný a střední; tři způsoby: oznamovací, rozkazovací a žádací; sedm časův: přítomný, tři aoristy, budoucí, minulý a předminulý; dva přechodníky: přítomný a minulý; troje příčestí: přítomné trpné, minulé činné a trpné; jeden infinitiv a jedno supinum. Přítomný čas a aoristy jsou časy jednoduché; mi- nulý a předminulý složené. Kt.; budoucí čas je trojí: a) prostý či jednoduchý: střelím, bouchnu; b) složený (= předložka + prae- sens sloves trvacích atd.): napíši, zavolám, ohluchnu; c) opsaný (budu + infinit, časo- slova, jehož se týká): budu volati, budu psáti. Mnohá časoslova mají všecky tři tvary ovšem s jakostí vždy jinou: seknu, nasekám, budu sekati. Bž. Tvary složené či opsané časův minulých vystoupily znenáhla tak rázné v popředí, že v nové češtině staly se jediným výrazem děje minulého, nehle- díme-li ovšem k těm případům, kde tvarem času přítomného o minulosti mluvíme. Vz Čas. Avšak již v dosti starých památkách jazyka českého (v Rkk.) vyskytají se tvary tyto. Kdy aoristy zanikly, zevrubně určiti nelze. Jisto je, že první čeští grammatikové Optat a Gzel jim zanikati pomáhali, a že v 1(5. stol. aoristy v ústech lidu ještě žily. Bych žije podnes jakožto pozůstatek něk- dejšího aoristu. Kt. — Jednoduchých tvarův pro rod trpný a mnohých způsobů jiných jazykův slovanština buď neměla aneb v době předhistorické je ztratila. Dual časoslovný mizel zároveň se jmenným. Infinitiv, supinum, přehodník a příčestí jsou jmenné tvary. Gb. — Při časování na zřeteli míti jest: kmen, sponu a přípony. Kmen je z pravidla dvojí: kmen přítomného času a kmen infi- nitivní. Vz Kmen, Spona, Přípony. — Časo- vání dělí se na prosté, složené a opsané: nesu, nesu se, jsem n. bývám nesen. Bž. (Vz na- hoře.) Prosté časování je zase sponové a bezesponové, oboje pak řídí se třídami, na které se časoslova přirozeně rozpadají. O tří- dách vz „Časoslovo". Časování bezespo- nové vládlo v staročeštině dosti velikým počtem kořenův, ale čím dále tím více časo- vání sponovému ustupovalo. V češtině jsou toliko čtyři kmeny, které sem připadají: věd (věděti), dad (dáti, vz D), jed (jísti), jes (býti). Vz Býti, Dáti, Jísti, Věděti. Rozdíl mezi obojím časováním týká se ovšem toliko kmene času přítomného. Kt. — Časování nepra- videlné. Sem patří kmeny: chtě (chtíti), id (jiti), imě (míti), jed (jeti), sta (státi), vidě (viděti), spa(spáti). Vz tato časoslova, — Ča- sovaní kusé, vz Časoslovo. — Časování sponové dle šesti tříd časoslova. Prvá třída. Sem patří časoslova, jež příponu infi- nitivu -ti připojují bezprostředně ku kmeni jednoslabičnému souhláskou n. samohláskou ukončenému (kmen zavřený, otevřený). Z kmenův zavřených (souhláskami: s, z; d, t; b, p, v; h, k; m, n; 1, r) zvláště pozoru hodny jsou ty, které se končí souhláskami nosovými m a n, a tekutými l a r. Kmeny tyto přecházejí v infinitivě jednak rušením nosovek (vz Nosovky), jednak stupňováním hlásek tekutých ve formy otevřené. Odtud máme při první třídě čtvero vzorcův : nésti, biti; píti (piati, pnu) tříti. Vz tato Časoslova a Časoslovo (hned ze začátku). — Druhá třída zavírá v sobě časoslova, jež mezi kmen a příponu infinitivu -ti vsouvají non (m. nu). Vz Časoslovo (tam o tom víc). Vzorec: Vi- nouti. Vz toto. — Třetí třída obsahuje infi- nitivní kmeny v -ě zakončené. Hláska tato podržuje se při jedněch časoslovech i v kmeni přítomného času a k odstranění průzevu, k ně- mu vsuvka j se přidává a vzorec je: uměti (vz toto); jiná ke kmeni přítomného času místo příznaku infinitivu ě samohlásku i přijímají a vzorec je: hořeti. Vz toto. — Čtvrtá třída zavírá v sobě časoslova, která mají kmeny infinitivní ve -i ukončené a vesměs odvozené a tudíž víceslabičné. Vzorec: činiti. Vz toto. — Pátá třída obsahuje kmeny v -a. Pro tu máme čtyři vzorce: a) volati (dle toho ta časoslova, která mezi kmen in- finitivní a přípony k zamezení průzevu j vsou- vají; b) mazati (časoslova sem patřící časují se na základě dvou kmenův; přítomný kmen vyzvukuje v -i, infinitivní v -a; c) bráti (kmen přítomného času: ber, km. infinitivní bra; tato v kmeni přítomného času příznačnou samohlásku a odvrhují a místo ní do kmene samohlásku příslušnou přijímají); vz Bráti; d) hřáti (hřejati). Časoslova sem patřící časují se na základě dvou kmenův: kmen přítom- ného času vychází v samohlásku, infinitivní rozšiřuje se přísuvkou -ja, která se s před- cházející samohláskou stahuje: hře-ja-ti.). Vz tato časoslova.- Šestá třída obsahuje in- finitivní kmeny v -ova s praesentnim kmenem v -u. Vzorec : milovati. Vz toto.—Vz Časo- slovo ; S. N. VIII. 666., 668. ; Tvar.
