1. Zápor1. Zápor, u., m., zápora, y, f. = zapření, zapírání, die Verleugnung. Na z. Us. Chodí tam na z. (tajně). Us. Jg., Ehr., Knrz. Z. v něčem činiti. Rkp. 1664. Někoho na z. hnáti (k zapírání nutiti). Sych. Nezmění rad božích pouhý z. Sš. Snt. 98. V zápor s kým vejíti. Čsk. Nebo k nim (židům) ten zápor se nese; Z. ten vztažitý jenom a poměrný jest; Již pak tento z. svůj místněji dosvěd- čuje ; Líčení Petrova z-ru; Tedy se z. ne- táhne k cele budoucnosti; Saduceism byl pouhým všeho náboženství z-rem; Při třetím zapření přičinil kletbu (Petr), aby záporu svému víru zjednal. Sš. I. 111., 165., II. 27., L. 205., J. 122., Sk. 259., Mr: 67. — Z. = pravení, že ,neť , negace, die Verneinung. Mame z. kvalitativní a kvantitativní. Tvr- zení : Člověk jest v pravdě blažen, homo est vere beatus může se popříti způsobem dvojím.: a) kvalitativně, když přímo a bezprostředně popře se samo quale (myšlénkový obsah) jeho a praví se, že člověk není v pravdě blažen, homo non est vere beatus; nebo: b) kvantitativně, když až do minima popře se quantum žádoucích případů, ve kterých by quale positivní se jevilo, potvrzovalo a osvědčovalo a když se praví: nemo est vere beatus, homo nusquam est vere beatus, homo numquam est vere beatus atp., strč.: nijeden člověk jest blažen, nikto jest blažen, člověk nikdy (nikde, nijak) jest blažen atd. Positivní quale ,homo est beatus' nepopírá se zde přímo; ale popírá se, že by se po- tvrzovalo v příkladech praktických, že by se potvrzovalo u kohosi, kdesi, kdysi, jaksi; popírá se až do minima quantum žádoucích dokladů praktických; tím ovšem podtíná a boří se i platnosť samého positivního quale, popírá se i samo quale, ale toto popření není přímé, nýbrž děje se prostřednictvím popřeného quanta. — Záporová slovce. Pro slovné vyjádření záporu máme dvě slovce: ne a ni (strč. též nie). — 1. Slovcem ne po- pírá se quale, nikoli quantum (vz Listy filol. X. 243.). — 2. Slovcem ne mnohdy a z pravidla nejenom se popírá, nýbrž nad to klade se i opak. To bývá při jménech a ně- kterých zájmenech (ve výrazech jednotlivých) a při slovesech (ve větách): nečistý, nevěrný, nešťastný, nepravý, nejeden, v sboží nesvého otce, Št. N. 139. (nesvój = nevlastní, cizi), nečesť, neprávo, nepravda, nerozum, nemoc, nečas; (Radislav) nemně, by (Václav) se směl brániti (R. nejen nedomníval se, že by V. odvážil se obrany, nýbrž — s položením opaku — domníval se, že V. se neosmělí atd.), Dal. Jir. 28.; Neřku, byť berně byla bez hřiechu všem, ktož který neřád v ní držie neb činie (t. j. nejen neřku, že jest bez hříchu . . ., ale nad to i řku, že jest se hří- chem . . .). Št. N. 88. To ti neradím. Us. (Vz Listy filol. X. 244. Tam více příkladů). — Pozn. Někdy bývá význam jen záporný a nikoli spolu opakokladný: hora nevysoká není hora nízká, nýbrž jenom není vysoká. (Vz v List. filol. X. 244. více příkladů a zevrubnější vysvětlení). — 3. Když dvě ne- se setkají, tedy záporný význam jejich někdy navzájem se ruší, někdy se sesiluje. Zápor se ruší, když ne-1 a ne-2 se obsáhají. Aby se nenelíbila takovým lidem. Št. N. 6. Nebuď toho ižádný nepilen. Št. N. 274. Ty mi nejsi neznámý. Us. Pakli pojmy ne-1 a ne2 se neobsáhají, nýbrž vedlé sebe a mimo sebe leží, tedy zápor ovšem se neruší, nýbrž sesiluje se: ne a ne! nevím, nevím! Ach není tu, není. Pís. (Vz Listy fil. X. 245.). Cf. Ne (ve slovníku). — Ni, strč. též nie. Slovcem ni- popírá se quantum, nikoli quale. Ni ve spojení s -kdo (aliquis), -kdy, -jak atd. popírá kvantitavní rozšíření v čísle, v čase, ve způsobu atd., ni samo o sobě znamená zápor kvantitavní prostě a vůbec. Hledáš jeho, niž nalezneš. Hrad. 32. a. (Vz více v Listech filol. X. 245.-246.). — 2. Slov- cem ni se jen popírá a neklade se spolu opak. — 3. Když ve větě několik výrazů s ni- se setká, neruší se, nýbrž sesilují se. Každý z výrazů těch popírá totiž kvantitu ve smyslu a směru jiném (co do počtu, místa, času, způsobu atd.): nikdo nikdy nikam ne- vycházel. Kvantity tyto jsou vespolek různo- rodé, zápory ni-1, ni-2, ni-3 týkají se věcí disparatních, neobsáhají se, nýbrž leží vedlé sebe, a proto ani neruší se, nýbrž se sesi- lují. — Způsoby záporu. Záporná slovce ne a ni bývají' dílem samotna, dílem po- spolu a podlé toho rozeznáváme tři způ- soby záporu. I. Zápor děje se slovcem ne samotným (bez ni). Způsob ten vyskýtá se: a) při výrazech jednotlivých, z věty vyňatých: neveliký, nevěrný; nemrav; ne bez viny; nedbati, nenechati atd. — b) Při popírání věty předcházející tázací nebo jisticí. Jsi-li prorok? I odpovědě: nee. ČEvang. 5. Jedni praviechu, že dobrý jest, ale jiní praviechu : nee. Ib. 36. — c) V záporné větě. Hora není vysoká. Netrať naděje. Člověk není nesmrtelný. — Pozn. 1. Ve staré češtině mívá slovce ne mnohdy místo jiné nežli v če- štině nové (vz Ne, Slov. II. 99. b.). a) Slovce ne bývá co nejblíže při výrazu tom, kterého se týká přede vším. Tedy při tom výrazu, který by v příslušné větě kladné měl hlavní přízvuk větný (důraz). Učinil jsem tak. Stalo se tnou vinou. Záporně způsobem strč..: Uči- nil jsem ne tak. Stalo se to ne mú vinú; způ-obem novočeským: Neučinil jsem tak. Nestalo se mou vinou. Netak činie blázni. NRada 160. Ne tak sobě vážím toho. Št. N. 100. Dietky ne svú vinú jsú v hřiechu. Št. N. 189. Ne každý spasen bude, ktož je kře- sťan. Št. N. 189. Cizoložňata budú diel bráti v sboží ne svého otce. Št. N. 95. Vz více v List. fil. X. 247. — b) Je-li pojem, jehož se zápor týká především, vyjádřen některým pádem s předložkou, tedy bývá ne před vý- razem předložkovým. Stalo se po mnohých létech. Záporně strč.: ne po mnohých létech, novočes.: po nemnohých létech. Jí bě ne do veselé. Jid. 152. Ne v svój čas jedie a pijí. Št. N. 134. Ano zvěř ne na čtyřech nohách stojí, ale na dvú. Št. N. 152. Vz více příkladů v List. fil. X. 248 — Ovšem i pro způsob nynější jsou příklady již v ja- zyce starém : Nebylo by j'mu do spanie. AlxN. 2448. Že ť j'mu nebieše do smiechu. Hrad. 141. b. — c) Ve slovesných tvarech peri- frastických významu činného, složených ze slovesa býti a part. elového neb infinitivu. Strč. Nejsem volal, nevolal bych byl, ne- volati budu, nemoci budu volati . . . novo- čes. : nevolal jsem, nebyl bych volal, nebudu volati, nebudu moci volati. Nejsi pomohl jemu. ŽKap. 88. 44. Nejsú zemdlely stopy mé. Ž. wit. 17., 37. Ješto se bude nelíbiti. Št. Ř. 84. b. Tři dni nejědl bieše. Dal. Jir. 39. Jichž (knih) jsem nebyl slíbil. Št. Uč. 158. b. Nemoci budú zdieti. Dal. Jir. 35. Ne- řkli by byli, nou dixissent. Hrad. 39. b. — Vedlé toho nalézá se způsob nynější ovšem též v textech starých. Ten je nemohl položiti schrieben ist. Pr. měst., Vš. 219. Z. (knihovní vlastník), ein an die Gewähr Gebrachter. J. tr. Z-ci tebe by z dědictvie kúpeného právem vyvedli. Vš. Jir. 174. Urozený pane, příteli a z-če náš; A Beneš odpieral, že Hanuš z Kolovrat všechny z-ky přebyv jemu Benešovi jest to právo zapsal. Arch. IV. 134., I. 441. — Z. = komu co odkázáno, der im Testamente Bedachte. Plk. Svědč ten zápis nebo kšaft dětem a otci, bratřiem nebo strýcóm jiným jakýmžkoli z-kóm. Vš. Jir. 267. — Z. = kdo se komu v jednotu zapsal, společník, der Alliirte, Verbündete. Mus., Akt. m. Ferd., Pal. Rdh. I. 187. Ně- kteří ze z-kův dostavili se dobrovolně. Pal. Děj. V. 1. 408. Jestiť váš z., jakož jste se v Strakonicích spolu zapsali. Arch. II. 35. — Z. = kdo zapisuje, der Unterschreiber; kdo podepsán jest, der Unterschriebene. Toms. Radlinský Ignác, stoličný z. v D. Kubíne. Syt. Táb. 387. — Z. = poručník, der Vor- mund. Vinila z-ky, že měvše jí zachovati dědictvie jejie, jsú to od nie odcizili a pro- dali. Arch. IV. 319. — Z., u, m. = zápisní kniha, protokol, Strazza, Strazzenbuch, das Notizenbuch, Aufnahmsbüchel, das Proto- koll Dch., Šp., Nz. lk. Papír v z-ku. Kká. Td. 334. Z stráží, das Wachprotokoll, ta- báku, Tabakjournal, mužstva, Mannschafts- grundbuch, krámský, Ladenstrazza, z. do- střelu, das Schiessbuch, z. poukazný, An- weisungsprotokoll, z. zbraní, Armatursproto koll, z. podavací, Exhibitenprotokoll, z. posýlek, Ordonanzprotokoll, Čsk., z. o stavu plynoměru, Gasmesserständeaufnahmsbüch- lein. Šp.
