Špaček
Špaček, čka, špačíček, čka, m.; spáče, ete, m. (mladý špaček). Š., pták havrano- vitý, hrubozobý, der Star. Š. obecný, (V.), sturnus vulgaris, růžový, pastor roseus, rý- žový, icterus quiscala, cizopasný, icterus pecoris. Vz Frč 356. Cf. Schd. II. 447., S. N. Špačci stádně ale bez řádu létají. Kom. J. 152. — Š. = člověka veselého žerty, Scherze. Rozvázal š-ky; Rozpouští š-y (počíná býti smělejším). Č., Dř., Němc, Sych. Počíná š-y rozpouštěti; Rád š-y rozpouští. Vz Žert. Č. Vybrali mu š-y. Vz Trest. Č. — Š-ky tlouci (dřímaje hlavou pokynovati, klímati. Vz Ospalý. Hra slovem spáti. Dch.), im Schlafe nicken. Us., Š. a Z. — Š. ve mlýně = čep do spodního konce železí vsazený. Prm. IV. 199., Rgl. — Š. = opalek doutníku, der Cigarren- stummel. Na mor. Valaš. Vck. Milost pán, dajú mi tého š-ka. Uh. Hrad. Tč. Š-čky sbírati. Us. Hý. — Š. = kolíček na obou stranách do špičky seříznutý, slouží chlap- cům ke hře, das Titschkerl. Hra na š-ka. Us. — Š. náramečný, der Epaulettenstar. Dch. — Š-ky = druh knedlíků, tuhých, které nejsou zadělány houskou a mlékem, Steinknödeln, Wasserspatzen. Us., Dch., Hk. — Š., čka, m., osob. jm. Vz Tk. I. 197., S. N.