1. Vláti
1. Vláti, vlaji, ál, án, ání = vlniti, pohybo- vati, hin und her bewegen, in Wallung brin- gen. — co. Bouře vlaje (vlní) vodu. Jg. — V. se = vlniti se, vláti se. Korouhve se vlají, die Fahnen wehen. Dch. — (se) kde. V zlatých kadeřích vláli se vláskové jeho. Hank. Nesmírný ocean v. se bude mezi námi. Johan. Odtud vlál zas na dómu milánském prapor císařský. Ddk. III. 237. Plášť mu kol ramenou vlál; Rozkoš neobsáhlá v jeho ňadrech šumně vlála. Čch. Bs. 12., Petrkl. 51. — kdy. Vlajou-li silně korouhve v kří- žových dnech, bude v létě mnoho bouří. Dne 25/4 1142. vlála dle zprávy letopisce v bitvě na Hoře vysoké vexilla rosea v če- ském voji. Ddk. IV. 216. — (se) kudy. Myšlénky již jasněji vlají se jí po mozku. Česk. vč. Moje šedivá brada přes prsy vlaje. Hank. Ňádrem vlálo prvé lásky přání. Čch. Bs. 30. — jak. Prapor plápolem se vlaje, wogend. Dch. — odkud. Božího hněvu metly s výše vlály (blesky šlehaly). — se čím kam. Šátkem si vlajíc na ra- mena. Kká. Td. 67.