Čistiti
Čistiti, 3. pl., -stí, čisť, -stě (íc), il, štěn, štění. Vz Činiti stran: štěn (čištěn). Čistí- vati. Č. = čistým dělati, reinigen , putzen; čisté, jasné, světlé učiniti, klären, raffiniren, läutern; purgiren. Jg. — co (komu): boty, komín, šaty, nádobí, zuby, stromy, zbraň, ránu; zlato, stříbro, cukr, povětří, vzduch, víno, obilí, krev, žaludek. Jg. Právník čistí měšec, lékař tělo, zpovědlník svědomí. L. Jelen čistí své parohy = otírá s nich mech, lýko o dřevo. Šp. — co, se čím. Chlév chvoštištěm, V., zbraň suknem, tělo lékem, ránu vodou, se přísahou. Jg. — co, koho, se od čeho: se od viny, od podezření, sil- nice od žebráků, Jg.; od hříchův, Chč. 378., pivo od kvasnic, V.; od prachu. Jg., Rk. — co z čeho: boty z bláta. Rk. — co před kým. Město před zlými lidmi. Pr. měst. — se. Voda, nebe se čistí. Jg. Proč skvrny nerády se čistí, lépe: nerády pouštějí. Km. — se kde. Čistí se na nebi (nebe se čistí). Jg. — aby. Čistil boty kartáčem, aby se mu leskly.