Klatba
Klatba, lépe než kládba, klétba, kletba (zastr.: klatva, kletva), y, f. Klatba, Pís. br., Aqu., Dvě. kron. čes.; klatba, Br., Št.; kládba, Br., V.; kledba, Jel.; kletba, Tkadl., Ctib., kladba, Háj., kletva. Dal. — K. = kletí, pro- klínání, přísaha. Der Unsegen, Fluch, Schwur. V. Kteříž se zapřisáhli s klatbou. Br. Já na tebe do smrti klátbu povedu. Us. Klátbu na se vydává, kdo... Br. Na jeho hlavu k. připadla. Jel. K. tobě! Jg. — K. = vy- povědění, vyloučení, die Acht, Achtserklä- rung. V. Někoho do klátby dáti (z vlasti vypověděti). K. církevní. Us. V klátbu pad- nouti; pustiti na koho klátbu; býti v klátbě. Jg. Klátbu s koho snésti, z klátby koho vy- pustiti. L. Klatbu na někoho dáti. Št. Musil papež Čechy klátby rozřešiti. Dal. Klatby zemi zprostiti. Jg. Někoho v kletbu vraziti. Ctib. K-u zdvihnouti = zrušiti. Bart. 26. — Vz Kletba, Tk. III. 219., 220., 251.