Kon, u, mKon, u, m. — čin. Konu se podejíti. Sš. J. 211. K. bohoslužebný, církevní, posvátný, svatý, mešní. Hnoj. Vytýká výsledek onoho stvořenského konu. Sš. II. 199. Skutečný k. vůle. Obzor. 1879. Ve filos. actus, tvegyeta. Vch., Šf. III. 554., Ar. II. 4., Psp., Hlv. 68., 293., 295., 36.