ObžalovatiObžalovati. Vz Obviniti, an-, verklagen, angeben. — koho kde (kým): na soudu, při soudu, před soudem (Solf.). Jg. Obža- lován byl před králem. GR. Aby jej o. mohli před radou církevní. Sš. L. 120. Mají před pány po plném súdě vinníky své obžalovati. O. z D. — koho z čeho: z dluhu, z hrdla, z moci, Ros., z krádeže, z vraždy. D., Kt. — koho čím. Aby nalezli, čím by jej ob- žalovali. Br. O. koho svatokupectvím. Háj. O. někoho (lichým) obviněním. Hos. 131. Obžaloval svú bratři vinú přeškaredú. BO. — koho komu. Obžalovali králi Pražany a osočili u něho. Let. 294. — koho oč. Žer. L. I. 14. — koho proč: tato vazba nemá žád- ného dokladu; lépe: čím, z čeho. Bs. — s adv. Neútrpně, ale městsky obžalován jest. V. Právně (před právem) někoho obžalovati. V.
