2. Odjíti2. Odjíti, auferre. Ž. wit. 45. 10., 103. 29. Petr se poče otjímati (= odtahovati) nedada svých noh vodú umývati. Hrad. Um. 133. On sa poče otjímati nechtě (lati na sě znáti (= vyhýbati se, straniti se, kryti se). Boh. 213. Vz Krok 1889. 23. — co. Nečistota, ješto odjímá panenskú celosť Št. Kn. š. 72. — čemu čeho: právům moci. Bart. 76. — odkud. Odejmi od nás ne- pravosti naše. Mž. 48. Odjato jest jho cizieho lidu od Israel. BO Jehož sem otjal ot pluha. Alx B. M. v. 306. (HP. 88). — co, se komu (proč). Někomu hlavní podporu o. Anth. 1. 3. vyd. V. Kdo z najmu (najat jsa) před soudem mluvil, stíhán byl kázní církevní, ano odňato mu dobré svědomí, a on od večeře páně odloučen. Bdl. Tu (tvrz) mi otec odjal. Půh. I. 245. Chtě Ježúše ži- dóm otjéti: Nemóžeš pro mě sě snu otjéti. Hr. ruk. 233. (249.), 229. Chtě sě těm slo- vóm otjéti (vyhnouti). Ib. 239. Buoh odjal královstvo plemeni jeho; Moc klíčóv ko- stelních byla mu odjata. Št. Kn. š. 168., 27. — jak. A jakož nemůž bez škody ně- kterého oudu odjéti. 1512. Mus. 1883. 364. — se. Za St. skl. polož: , Hr. ruk. 223. Blato sa odjímá = chytá se obuvi. Zlin. Brt. D. 239.
