SlužebníkSlužebník, a (vok. sg. -ku, -če), slu- žebníček, čka, m. — S., z poddanosti slou- žící, der Diener. S. koupený (chlap, nevol- ník). V. — S., poklona. S-k! Ponížený s.! Vaší milosti ustavičně povolný s. a strýc. Žer. 18. — S., službu konající, sluha, slouha, pacholek, der Diener, Bediente, Aufwärter, Knecht. Jg. Pl. služebníci. S. nájemný n. přístavný, V., věrný a pilný, Tkad., zběhlý, poběhlý, V., na oko. D. S. obchodní n. ob- chodnický, Commis, Handlungsdiener, m. Nz. Na koho mám žalovati, na koho mám povídati? na Heršeka na mladého, či na slu- žebníka jeho?; S-ček věrný tvůj. Sš. P. 90. Pán se svým s-kem nehrej a s. pánu nelej (nelaj). Kdo rozkošně chová s-ka svého, potom ho bude míti proti sobě zpurného. Rým. Hoden s. pokrmu svého (záplaty své. Vz Mzda). Jg. — S. panský n. úřední, Amts-, přísežný s. práva (kat), V., chrámu (kostelník). Reš. — S. obce, státu, císařský, královský, der Staatsdiener. Voják a s. cí- sařský. V. Za s-ka někoho voliti. Solf. S. slova božího n. církevní, boží (kněz), církve, V., s. boží (ctitel Boha a slova jeho). Us. Ne vždycky dáno s-kuom božím, aby trpěli. Hus III. 306. — S. z lásky, z ochoty, der aus Gefälligkeit etwas tnut. Vz Rb. 272.