Vyznačiti
Vyznačiti, il, en, ení; vyznačovati = vy- tknouti, vyznamenati, ab- aufzeichnen, Ab- riss machen, markiren, bezeichnen, hervorhe- ben, charakterisiren, zum Ausdruck bringen, aussondern, vorstellen. — co. Sv. chléb v-čuje tělo Kristovo. L. Že ten a ne jiný smysl ta slova v-čují. Sš. II. 198. V. krok. Čsk. — co, se čím. Prádlo písmeny. Us. Ty zpěvy výborným slohem se v-čovaly. Mus. Co se tím slovem vyznačuje? Us. Tč. Dvojím přísudkem své Římany vyznačuje. Sš. I. 22. Bullou byly mu v-čeny hlavní cesty. Ddk. III. 151. Chtěl Kozma slovem apocrisiarius v. hodnosť církevní. Ddk. II. 239. Kapaliny se v-čují velikou pohyblivostí. ZČ. I. 281. — co proč. Ovoce k prodeji, stromy k posekání v. Us. — na něco = vykázati. Jg. — někoho kde: před jinými. J. tr. V počtu dcer se Glinská v-la. Koll. I. 259. Ješto volil ve jménu tom budoucí postavení a budoucí úřad jeho v.; Tudy vi- dělo se Pavlovi je (Silvana a Timothea) při- pojením tím nějak v očích Soluňanů v. Sš. J. 34., II. 238. (Hý. ). — co komu: plat, úřad. L. Držel se politiky, kterou veliký předek jeho Břetislav I. říši českomoravské byl v-čil. Ddk. III. 84. — co jak: schema- ticky, Stč. Zmp. 202., ostře. Dch. Tím se v-čuje pokrok naší doby proti všem mi- nulým. Osv. I. 129. — kdy. Ženy ty se v-ly při rozšiřování evangelia. Sš. II. 182. — se. Je ešte mladý a neveľa sa ešte v-čil. Dbš. Sl. pov. I. 298.