HudbaHudba, y, f. Die Musik, Singekunst, Ton- kunst. Jg. H. jakožto umění; hra na nástroj hudební. H. vokalní a instrumentalni. H. vokalní, kterou činí hlasy lidské; h. instru- mentalní, která se činí hudebními nástroji. Dle účelu: církevní, dramatická či divadelní, koncertní, komorní, vojenská, taneční. Kromě toho skládaná, národní. Církevní: mše, gra- dualia, offertoria atd.; dramatická: zpěvohra, meziaktí, ballety atd.; komorní: symfonie, sonata, okteta, septeta, sexteta, kvarteta, terzeta. H. salonní. Vz více v S. N. III. str. 952. — 955. H. k slavnosti nějaké, církevní či kostelní, při stole (stolní); vokalní (zpěvní, hlasová); provázená n. s průvodem; hudba zpěvní = skladby pro zpěv; h. instrumentalní skladby pro hudební nástroje, Hd., ple- chových nástrojův, Blechharmoie. Čsk. H. tklivá, posvátná, smyteční. Šm. Poplatek z h-by. J. tr. Hudbě se učiti; h-ou se zaná- šeti; znalec h-y. Nt. Víno a h. obveselují srdce. Ben. V. Posádka vytáhla s hlučnou hudbou. D. H-bu provozovati. Us. Ve mlýně h. neplatí. Mus. Vz Dějepis české hudby v S. N. II. str. 315. — H., hudební nástroj, ein Instrument. Hudby, musikalische Instru- mente. V. — Vz Hudební.