Jmění
Jmění, í, n., jměníčko, a, n., od míti, vz I. V obec. mluvě: mění, vz J. J., statek, majetnost', mohovitosť, bohactví, die Habe, das Vermögen, der Besitz, das Eigenthum, die Habschaft. Jg. J. obecné, soukromé, ho- tové, základní, Us., církevní (kostelní, zá- dušní, záduší = k zaopatřování kostelních potřeb; duchovní obročí = k vydržování duchovních při jistém kostele usazených), S. N., čisté, zadlužené, státní, městské, na pro- vozování něčeho (Betriebsvermögen), Šp., v nedoplatcích; movité, nemovité. S. N. Vz Poletný, Majetek. Daň z jmění. D. J. i život vsaditi, vynaložiti; jmění své zachovati, D., prohýřiti, promrhati, utratiti, provondati, Jg., obstaviti (anhalten), Řd., věřitelům postoupiti. Řd., Er. O j. přijíti, V., někoho připraviti. D. Chatrničké jměníčko přinesla věnem. Sych. Na svém jmění přestávati. V. Statek k mému vlastnímu jmění, držení a užívání koupený. Ms. Jest svého jmění mocen, pánem., Šm. Ně- komu správu jmění jeho odňati. Čekati na rozvrh jmění. Někoho od j. odvrhnouti. Rd. Jmění se po nitkách sbírá a provazem vy- vleče. Č. Nespravedlivé j. je prach. Km. J. zle nabyté nepožehnané. Stran pořekadel vz: Nabyti, Přijíti, Užiti, Zažiti. — J. = vlastnost, způsob, die Beschaffenheit. Podlé j. vnitřního někteří jsou čilí neb neduživí, silní a mocní n. nemocní a útlí. Kom.