2. Pojem
2. Pojem, u nebo lépe pojmu, m., no- vější, ponětí, pomysl, Begriff. Představa spo- jením rozmanitostí povstalá sluje p. nebo ponětí. Marek. P. jest představa podstatné jednostejnosti v podané rozmanitosti. Blř. P., ponětí jest myšlénka sama o sobě prosta všeho názoru. Blř. Obsah a rozsah pojmu. Dle hojnosti obsahu jsou pojmy: jednoduché n. složené. Dle hojnosti rozsahu jsou pojmy: jednotlivé (jedinečné) n. obecné (universalní). Dle jakosti jsou pojmy: 1. souhlasné n. svorné, 2. sporné. — Pojmy různé (různorodé), stejno- rodé (srovnatelné). P. odtažený, srostlý, pod- řaděný, nadřaděný; pojmy seřaděné, souřadné, rovnomocné n. záměnné; p. nižší n. užší, vyšší n. širší, dobrý, zřejmý, zřetelný (co do hloubky), zřetelný (co do šířky), jasný. Jd. 6 a násl. P. střídný, Wechsel-, střední, Mittel-, první, Unter-, hromadný, Collectiv-, menší, Unter-, hlavní, Haupt-, obměnný, vzá- jemný, Wechsel-, přípravný, Elementarbe- griff. Hš. P. daný, utvořený, základní; pojmy shodné (übereinstimmende B.); pojmy z konců protivné (diametral entgegengesetzt), tvarem rozdílné, krajní. Nz. P. tvarný, lichý; p. o jed- nosti. Šm. P. logický, psychický; pojmy vše- obecné, zvláštní; rodové, druhové, individu- alné; apriorické, aposteriorické (n. empirické n. zkusné) n. pojmy dozvědu a přezvědu; analytické a synthetické; smyslové (empi- rické), nadsmyslové (transcendentné); kladné (positivně, affirmativné) a záporné (negativné); absolutné, relativné, korrelativné. Dastich v S. N. Zjemnění a ztenčení pojmu, Sš. II. 304; p. čeho zvýšiti, Sš. II. 311; hleděti ku pojmu, jenž se kryje ve slově. Sš. II. 322. Nepořádným býti a chleba darmo jísti, poj- mové příbuzní jsou. Sš. II. 288. Dotčení pojmové se vespolek podmiňují. Sš. II. 303. Dle jiných slovo tu znamená obecný p., jehož částečným dílem jest nauka. Sš. II. 334. P. obmezenější tu na mysli má apoštol, Sš. II. 339; od záporných pojmů ku kladným pře- jíti, Sš. II. 343; slova ta v jeden p. splý- vají, Sš. II. 361; slovo vezdy k tomuto pojmu se připíná; slovo ?????, když se slovem láska, ????, přichází, vezdy značí dogma- tický p. křesťanské víry. Sš. II. 403. Prů- hledna jest nám osnova pojmů jeho. Sš. Z. 3. Obojí p. ten vytknouti, Sš. O. 162; obojí p. svědka a diváka tuto splývá, Sš. Ž. 144; slovo rozbroj i p. výše postavených nepra- vostí v sobě obsahuje, Sš. O. 163; slovem kvílíce se p. slova vzplačte zvyšuje a zostřuje, Sš. O. 172; a rozprostraňuje tím p. slova svědčíme, Sš. O. 265; tím p. ten všeobec- nosti nabývá, Sš. O. 267; p. slova toho ne- jednou ještě v listu jeho prozvukuje. Sš. O. 325. Slovo či raději p. věřiti rozličné stupně připouští. Sš. J. 41. P. rodový. Sš. J. 98. O božství pravého p-mu nemajíce. Sš. Mt. 92. Proto sv. Jan ještě jednou novou větou onen p. o Logu opětuje. Sš. J. 13. Jazy- kové staří obojí p. jedním slovem vynášejí. Sš. L. 21. Otřeni a seslabení p-mu. Sš. II. 248. (Hý.). P. o věci míti; v p. uvésti (in eines zusammenfassen). Th. Casto můžeme slovo pojem jinými slovy nahraditi. On nemá o té věci ani pojmu = nemůže si ani po- mysliti, jaká to věc, nemá pomyšlení, zdání o té věci atd. Brs. 127. Vz více v S. N.