Tichý
Tichý; tich, a, o; kompar. tišší, tišejší; tichoučký, tichounký. Strsl. tihB, tranquillus; lit. t?kas ist entlehnt, Mkl. L. 130. T. = hnutí nemající, pokojný, ruhig, still. T. po- větří, větříček, čas. V. — od čeho: od větru. D. — T. = bez velikého hnutí, still, sanft. T. moře (nezbouřené; 2. das stille Meer, die grosse Südsee, tichý ocean mezi Amerikou, Asií a Australií, vz S. N. ). V. Nevěřím té tiché vodě, ich traue dem Land- frieden nicht. Dch. Tiché moře k vlnobití skrz vetry sa zburí, tichý človek skrz tvoj nemrav k hnevu sa nadurí. Slov. Tč. Tichá voda tichá zakalila si sa, moje potěšení od- dálilo si sa. Sš. P. 263. Tiché vody břehy podmývají. Č. M. 270. T. voda bývá hlu- boká (břehy láme n. břehy bere, podmílá, podrývá, ryje, reje, na Slov. myje, nebo: hlubší bývá, nebo: podrývá, prudká pak předse běží, nebo: ráda se výří = člověk zevnitřně pokojný uvnitř bývá neklidný). Jg. T. oheň (mírný). Jest tichý, ale lichý (o nábožném pokrytci). Č. — T. = bez hlasu, bez šustu, ohne Laut, ohne Geräusch, still. Tichým býti (mlčeti); t. noc. V. Jest tam všechno ticho. Ros. V tichej Praze. Rkk. T. háj, večer, obydlí, lov (bez hluku n. bez střelby toliko tenety atd. ), deštíček, Us., chod, hlas (temný). D. T. dřepění; T. mí- stečko; T. činnosť. Us. Dch. T. společnosť (úředně neoznámená, neprotokolovaná). HGB. Otázal se tichým duchem (šeptem). Drsk. Aby nám pámbu dal tichého deščička. Sš. P. 723. Z trestánie tichého budeme polep- šeni. Hus I. 247. Tichými slovesy hovořili. Rkk. Jest tichý, jakoby ho tu ani nebylo. Us. Tichý jako pěna (jako beránek. Cf. Jest pravá ovečka). Č. Vz Pokorný. Tichý jako myška. Šm. Mluviti tichým hlasem. Ml. — T., o citech, o vášních, hlasem nebo hnutím se nejevících, still. T. modlitba, ra- dosť, soud (tajný), mše (malá, nezpívaná), musika (když každý tak se pohybuje, jako by na nějaký nástroj hudl; Jg.; 2. svrab, prašivina, die Krätze. Má tichou muziku. Us. Jg. Šm. ). S tichou odejíti (jíti, nic ne- říkaje). Us. Tichý piják; Oddati se tichému pití (chlastu); Žíti v blahém tichu. Us. Dch. Žije s ní v tichém manželství (nemanželsky). Us. Buď s tichou; Seděl pěkně s tichou. Mor. Šd. — T. = pokojný, klidný, krotký, vlídný, povlovný, dobromyslný, still, einge- zogen, mild, gelassen, ruhig, sanftmüthig, sanft, fromm, friedlich. Jg. T-ý život, V., duše (dobrá), mysl (člověk tiché mysli), smrť (lehká). D. Dnes měl nemocný tichou noc; Starý učitel byl tichá duše. Ml. Za- smušilých, přílišně tichých hleď stříci se tváří, ráda tichá břehy podmýlá voda, ráda se víří. Km. Cat. pouč. Nebo ty, hospodine, sladký a tichý. Ž. wit. 85. 5. T. povaha. Dch. Byl to muž srdce tichého, jednoduchý a přímý. Us. Dobrotivosť činí tiché, aby se nehněvali; Blaženi tiší, neb oni vlásti budú zemí. Hus II. 426. (Tč. ). Jakž tich byl, všem na vojnu vstáti kázal. Dal Panenko, se- dávej v koutě, budeš li t-á (hodná), najdou tě. Prov. Vz Pokorný (strany pořekadel). — k čemu. Sluha boží musí býti nesvárlivý, ale tichý má býti ke všem. Hus I. 254. — v čem. Zeť jsem tichý v obyčejích a milo- srdný v pomstení. Hus II. 53. — čím. Učte se ode mne, žeť t-ý jsem a pokorný srdcem. Hus II. 315. (Tč. ). — T., ého, m., osob. jm. T. Jos., kněz, spisov., nar. 1801. Vz Jg. H. 1. 641. -tifb> a tjb = -cí: bicí. Bž. 230. Tik, u, m. = tikání, tikot, das Pochen. T. v uších.