DobrotivýDobrotivý; dobrotiv, a, o = přívětivý, dobročinný,
dobromyslný, mildherzig, gütig, gewogen, huldreich. Jg. Dobrotivou mysl k někomu míti. V. Mile a dobrotivě něco přijímati. V. — komu. Aby mu byli dobro- tiví. Trist., Zk. — ke komu. K čeledi. Šf., Št. — Alx.