Kmen
Kmen stromu. Št. Kn. š. 7. Cf. KP. III. 325., Slb. XLII. K. lipový; k. na šindel, der Schindelstamm; k. spádný, abholziger Stamm. Sl. les. K. dospělý, schlagbar. Škd. A ta (naděje) pochází z víry živé, milostí oživené, právě jako kmen z kořeného ži- vého. Št. — K. = pokolení. Národové mlu- vící jazyky příbuznymi činí kmen. Sb. uč. Z kmene německého. V. — K. dobytka. Když ti mistři ovčáci sedmou ovci do kmene pu- stí, budou míti také sedmý užitek na vlně, skopcích, mlíku. Beck. II. 1. 187. — K. slova. Vz Ht. Sr. ml. 159., Šf. III. 459. O k. slovesních vz Bž. 169., 170., 176., Brt. S. 3. vyd. 189. Kmeny jsou významné části jmen, Bž. 62.; o změnách kmenův 78., 85., 94., 103., 106., 109., 130.; o tvoření neslo- žených kmenů jmenných, 224.; k. otevřené a zavřené, 75.; k. na retnice b, p, v, 177., 179., na zubnice d a t, 177., 178., na hr- delnice h, k, 177., 180., na plynné l, r, 177., na nosové m, n, 177., 182., na sykavky s a z. 177. Kmeny přídavné na ui, vi, ve slov., vz Listy filol. II. 255.; na i 256. a 271 ; no- minální na vi, ui ve slov., II. 263., III. 225.; na u a ui, III. 1.; jich střídání s kmeny na i ib. 4.; ui ve slov. co uj, ib.; kmeny s ui ve složeninách, ib., kmeny na u, zbytky a stopy ve slov., ib. 35. přechod v aové kmeny, ib. 34., kolísání, ib. 42. — K. = kment. K šarlatu, kmenu a k perlám nevy- lívá žádosť. Glč. II. 118.