SpravedlivýSpravedlivý; spravedliv, a, o; sprave- dlný=dle práva a náležitosti činící, práv, gerecht, gerechtigkeitsliebend. Osoby (soud- cové atd.) jsou vlastně spravedlivé neb ne- spravedlivé, činy jsou spravedlné neb ne- spravedlné. Taktéž zákony nespravedlné vadí soudcům býti spravedlivými. Tyto významy se často zastupují, což by však nemělo býti. Vz S. N. Ukázal se s-dlen. BO. S-vého, s-va někoho učiniti, vyhlásiti, V., za svého vy- hlásiti (ospravedlniti). D. Snesitelnější jest nespravedlivý hejtman, nežli spravedlivý ne- přítel. Flav. Učiniti se s-va, sich rechtferti- gen. V. S-vému Bůh, právo, štěstí i všecko pomáhá. Pr. Nebývej více s-vý, nežli by s-vé bylo. Pr. Žaluj pan Marek právu spra- vedlivému na žida Beneše, že jeden čas mi- nulý ukraden mi jest postav sukna; Právo sě s-vé neomýlí; Že um sě s-vé podlé práva státi má; Když komu vinu dadí, má sě jim též s-vé státi; Abychom sirotkóm i mateři s-vé učinili; Taká se u nás přítká stala, že přišla Maruše, kmetična p. Miroskava požá- dajíc svého. NB. Tč. 10., 79., 104., 149., 204., 208. Ne vše, co před lidmi s-vé se zdá, ihned před Bohem s-vé jest; S-vý jest pán všeho světa; Aj král přišel jest, tobě s-vý, jenž dá každému vedlé jeho zaslúže- nie; Když dobrým věcem učí, vyznává před lidem, že jest s-vý a že, zle-li činí, hřiešnik jest v sobě; Kupci v chrámu jsú ti, kteříž toho, což s-vé jest, bližniemu zaplatiti ne- chtí; Když die s-ví, dotýká těch, jenž bliž- niemu škodí na jich osobě; Odvrátí-li sě s-vý od spravedlnosti své a učiní-li zlosť, všechny spravedlnosti, kteréž jest učinil, nebudu jemu vzpomenuty, ale v hřieše svém umře; Budú se stkvieti s-ví jako slunce v královstvie otce mého; Ktož s-vý jest a nespravedlivě jest klet, odplata se jemu dává od Boha. Hus I. 244., 477., II. 7., 276., 313., 317., III. 120., 127., 227. Píše, aby té panně s-vé učinili. Půh. II. 626. S-vé se neztratí. Km. Sedmkrát přes den s-vý padne a vstává. Vš. 9. 3. — S., pobožný, boha- bojný fromm, gerecht. V. Rcete s-vému, že dobře jemu bude. Ros. Ne posluchači zá- kona s-vi jsú před Bohem, ale plniči zá- kona; S. na počátce žaluje na se a tak hřiechu najprve vyznává na sě; Člověk jest s., když Bohu dá nejvěčší chválu, počest- nosť a milování a svému bližniemu toho přeje, což by sobě hodně pŕiel v takéž pří- hodě; S. z viery živ jest; Ktož pravdu činí, s-vý jest a ktož hřiech činí, z ďábla jest. Hus II. 140., 317., 424., III. 155., 273. (Ťč.). — S., právo mající. — k čemu. Než dr- žitel jest k tomu spravedliv. Vš. Věz, žeť toho dluhu, k němuž jsi s-dliv, nemienime nikteRak zniknúti, ale . . . zaplatiti. 1441. Na fojta přísluší, aby zločince z obcováni dobrých vyplenil a statek lidem k tomu s-vým navrátil; Jestliže se žalobník jist vie a s-va k těm penězuom, muož na své svedomie ty peníze s kříže bez přísahy k sobě snieti vedlé práva; Žalobník bude sobě roku prositi řka: Ať se zeptám na svú spravedlnost, jsem-li k čemu s-dliv. NB. Tč. 5., 16., 184. K těm jsem já penězóm s-va a těch mi vrátiti nechce; Já jsem k tomu s-dliv jako syn nejstarší po svém otci; Já jsem k tomu tak s-dliv jako on. Půh. 1. 156., 164.. II. 529. — čím. Poručník dskami s-vý. Půh. II. 24. — S., věrný, treu. Čer- vený tulipán není trvanlivý, černooký šohaj není s-vý. Sš. P. 782. — ke komu. Aj toť máš muže přečisté, k tobě své. Rada králi, rkp. — S., s pravidlem zákona se srovná- vající, slušný, náležitý, statthaft, rechtmäs- sig, gerecht, billig, der Gerechtigkeit ge- mäss. D. Opak: nespravedlivý. V. S. vý- mluva, příčina, V., pře. Ros., váha, D., nález. Us. Za své opatření prositi. Sych. Nemá žádné s. nahlížení. Dch. A já žádal na fojtovi s-vého, aby jej osadil se mnú. NB. Tč. 125. Uznána jest jeho žádosť s-va býti. Žer. Záp. II. 92. Kterakž tobě muož býti s-vé, že ty, opustiv slova božieho ká- zánie i slúžíš kuchyni? Hus III. 247. Co by mělo na páté léto na 30 hř. s-vého úroka býti. Půh. II. 29. Což jest s-dlného, služeb- nikóm svým dajte. ZŇ. Pakliť se pro s-vou příčinu odepře, nenabíhej. Kom. Ku s-ému někomu dopomáhati. Boč. Někomu za s-vé učiniti. Sych., Háj., Br. Loupežníkům oprát- kou za s-vé učiniti. Sych. Neděje se mu za s-vé. Ottersd. Sobě samému za s-vé činiti nesluší. Boč. Ještě let svých s-vých neměl (nebyl dospělý k tomu). Plác, Zříz. Ferd. K letóm s-vým žeby přišly (děvečky), tehdy se (poručník) poručenství zbavi. Vl. zř. 490. Vz Léto. S-vé se neztratí. Č. — S., pravý, jak náleží, echt, recht. S-vou litosť jsem nad ním měl. Har. Své uherské víno. Plk. Voděnky se napila, barvu přeměnila. Néni jsi ty, má milá, děvka s-vá. Sš. P. 287. Dyby bola dzevka s-vá, nemala by černé pod očima. Sš. P. 687. Toho ona jest s. dědička. Půh. II. 45., 140. Nenie lepšieho než v s-vé cti jméno dobré. K. š. 2. Známo činíme tímto listem vůbec, komuž ukázán anebo čten bude, že jsme vypůjčili 28 zl. uherských červených dobrých a s-vých na zlatě i na váze od opatrného žida Davida. NB. Tč. 69. — kde. Zlatý na váze s-vý. Tov. 100. — čím. Peníze váhú s-vé. Tov. 89., 95. — S., pravdivý, opravdový, sku- tečný, wahr. Mnoho věcí s-vých, než jsou se staly, předpovídal jest. Pulk. S. pravda. U Opav. Klš. Že sem jej o dluh svuoj s-vý obžaloval před panem rychtářem, který mi spravedlivě dlužen byl 30 zl. NB. Tč. 37. Její muži dlužen jest s-vého dluhu 26 kop gr. Půh. II. 94. Prosím, aby mi ráčili dáti toho s-vé svědomie, že sem sě k tomu pod- dával. Hus III. 276.
