KanovníkKanovník, a, m., místo kanonník (vz Kanon), z lat. canonicus. Dom-, Stiftsherr. V. K., duchovní při jistém větším kostele spolu s jinými stále usazený a k společnému kanovnickému životu obročím svým zavázaný. K. kathedralní (ku př. u sv. Víta v Praze), kollegiatní n. kollegialní (ku př. na Vyše- hradě). Vz S. N. Stran titulu vz Důstojný, Důstojnosť.