KůňKůň (dříve kóň), gt. koně, m., (krátí ů, vz ů). Starého akk. kůň = nom. užívá se podnes: sednouti na kůň. Vyskoč panenko na můj kůň. Er. P. 506. Vz násl. Pl. nom. koni, koní (D. ), koně, koňové; gt. koní, koňův; dat. koním, koněm a koňům; akk. koně; lok. koních, koněch; instr. koni, koňmi. Kůň sklání se tedy v pl. z části také jako , Znamení. ' Koně je, jak se Kts. domnívá, za- staralý nom. dualu, jenž ostatní pády dle pl. tvoří. Jiní mají za to, že v tvaru, koně' jest koncovka neživotných. Ht. v Sr. ml. str. 187. píše: S nom. a vok. pl. koně nesprávně bývají spojovány přívlastky na -i aneb -í: bratrovi, černí m. bratrovy, černé koně; správně na- proti tomu s koni, koní a koňové: bratrovi, černí koni (koňové, koní), a to proto, že přívlastek tvarem svým shodovati se má s určeným jménem. Je-li toto, jako koně, tvarem neživotné, i přívlastek jeho takým býti má, jaký neživotným patří a naopak. Mkl. soudí, že, koněl není dual, nýbrž spíše forma akkusativu pl., jako u Slováků hady m. hadi, a i v Čechách na mnohých místech se říká: To jsou vojáky (naopak: viděli jsme vojáci); a u neživotných rovná se forma nom. formě akk. S Mkl. souhlasí Prk. Vz str. (tohoto slovníku) 564. a. ř. s hora 13. a násl. — Kůň, koník, koníček, čka, oř, komoň, hřebec, valach (klepec); klisna (kobyla); hříbě, hří- bátko; mnoho koní: koňstvo; k. divoký: sveřepec, stádník, stádní kůň. Kůň, kónb, lat. equus caballus, lit. kuinas; kobyla, koby- lica, lat. equa, lit. kummele. To má Schl. za stažené z komoň a to m. koboň a kummele m. kubele, a to souvisí s: kobyla, lat. ca- ballus. Cf. Kobň — kóň (vedlé kob-yla). Gb. Hl. 111. Popis koně vz ve Frč. 383. Pferd. K. špatný: mrcha, herka, hamra, škapa. Šp. K. náruční (poboční, brázdní, popravní, na pravé straně oje), podsední (podsedlní, oprat- ník, sedlový, násedce, na levé straně oje; na něm bývá sedlo, tedy bývá pod sedlem, tedy podsedlní), Pt.; povodník, povodní k., k. na povodě (Leit-, Skl. ), opraťák, opratní (podsedlní k., Leitseil), Šp.; k. dobře posta- vený, pěkného údělku, pěkné postavy, pravi- delného zrůstu, Šp., bosý (neokovaný), Šp., arabský, tatarský, perský, anglický, turecký, berberský, francouzský, vlaský, německý, holandský, sedmihradský, bukovinský, kra- jinský, český, S. N., neapolský, dánský, his- panský, friský, holštýnský, meklenburský, polský, uherský. Šp. K. dle potřeby a chodu: K. do vozu (tahoun, tažný), kočárský, kotčov- ský, kotčí, poštovský, robotný, soumarský, soumarní, vojenský, do boje, turnajský (kolčí, hončí), myslivecký, k jízdě, jízdný (jezdecký, šlapa, Us., zápřežný, vozník. Břez. ), při oji, od oje, školní, neosedlaný, Jg., vycvičený, stavný n. zrážlivý, stavný na ostruhu, lenivý n. klaznovitý, Šp., jednochodník (mimo- chodník), šlapací, šlapák, klusavý, klusací, stranilý (jsa jankovitý), klecavý, zkřesaný n. šmatlavý, napadavý, klusák; klesavý, pot- klivý, nepevný na nohu, v kalupu jdoucí, kročák (který má dlouhý krok), klopýtavý Jg., příkolejní, Wildbahnpf., povojný, Stan- genpf. Čsk., reservní. Rf. Dle barvy n. srsti: vranný (vranec, vranník), brnavý (brůna), višňák, liška, bílý, hnědý, plavý (žemlový), ryzí (ryzka, ryzák, ryzek), strakatý (straka), proměnný, plesnivý (plísník), jabkovitý (ja- blečník), kostkovatý, myška, šedivý, popelatý, Ja, tygrovaný (tygr), D., mrazkovitý (mrazek), tiska. Jg. Dle jakosti: tvrdoústý, tvrdohubý, tvrdý, necitlivý, židký (kterého chomout brzo rozedře), od sedla stlačený, krkavý, klaznovitý (silný ale tahati nechtějící), kousavý, lekavý, plachý, ohnivý, divoký (kacíř, Šp. ), nepo- jemný v uzdu, krotký, tichý, jako jelen štíhlý, vášnivý, kusý (šváb), Jg., anglisovaný, potý- kavý; který ztratil jádro: (Kennung): výroň, netahálek; bouřlivý, měkkohubý, s dlouhýma ušima: klepouchý, s ohrnutým nosem: klá- bonosý, neokrocený, kolenoplešný, vykle- štěný (valach), jádrooký, půdoplachý, vzdu- choplachý, kosmatý, jiskravý, výhonělivý (při dobré stravě hubený), vyplecený (bug- lahm). Šp. Dle nemocí: ochvácený, ozhřivý, soplivý, červivý, vodnatý, dušný, dýcha- vičný, soptivý, plno-, plochorohý, odražený, se zasekávající, chřípěčný, schvácený, sou- chotivý, hladovitý, obžerlivý, roupovitý, jankovitý, paducník, chrastavý, práchnivý, prašivý, svrabivý, závrativý, zhmožděný, zdá- vený, otlačený, sadnivý, krtičný, molovitý, strupivý, kurdějovitý, svalovitý, kotníčko- vatý, mozolkovitý, žabrovitý, zakovaný, za- bodený. Jg. Vz Podlom. — Na koně se dává (klade) sedlo (vz Sedlo). Kůň se pokrývá čabrakou (pokryvkou, kropířem), ozdobuje pochvami (chámy), náčelníkem, náprsníkem (poprsníkem, prsinou), podocasníkem (farka- šem, podchvostinou) a řídí se otěží (stihlem) a udidlem (uzdou). Pt. Vz Kšíry. — Kůň se potýká, uráží (stösst an), Jg., kopá, se leká, řehtá, řehce, skáče, frká, řičí, Us., se bočí, Dal., se stíhá (se honí = zadní nohou v přední tluče), se spíná, cválá, Š. a Ž., chybně cválá (běží chybným tryskem), Čsk., nohami na příč skáče (chybný krok), běží tryskem ohybnou nohou, Rf., nohu si vytkl n. vyvinul, se tře, se strouhá, se horní (be- gattet sich, rosst), se třese, seká, se pře- kotil, stříhá ušima, nedá na sebe vsedati, dobře běží klusem, se přemršťuje, se schva- cuje, ochvacuje, se zprotivil, kulhá, napadá, bije, vyhazuje zadkem i předkem, přebírá (krok, greift aus), hrabe, se zvášní, se zmasil, se zpodozubil, odrazil, se zaskočil, zatkl, se vyplecil, si zaskočil, zdýchavičněl, se za- strčil (hat sich gestossen), zozhřivěl, má kech (kach, Bräune), dohodil (dostal poslední zub), se sedlem otlačil n. oddávil; kopyto odda- vuje (abdrücken); roní n. shazuje n. svrhuje zuby (Vz Zub), močí. Šp. — Koně k herce (klisně) pustiti (připustiti), spravovati (kočí koně spravuje = řídí), V., hřbelcem cíditi (česati), houní přistírati, krmiti, napájeti, Jg., hvízdáním n. hlazením krotiti, ostruhami po- hádati, uzdou a otěží ohýbati a říditi, Kom., sedlati, osedlati, strojiti, zapřahati (do vozu), vypřahati, plaviti, podkovati, kovati, L., vy- vésti, projížděti, V., na uzdě držeti, mlaskem (klokem) vésti, tlusté míti jako špalky a čisté jako sklo, překrmiti, Us., popíchnouti, D., zabodnouti, Vrat., cvalem hnáti, Rohn., ztru- diti, otahati, zchvátiti, uhnati, zhmožditi, Us., chovati, J. tr., pěstí (místy: palci) měřiti, Pr., vnitřní rukou vzíti (v jízdárně), sebrati vztažením otěží a přitisknutím obou nohou), Rf., burdovati, harcovati, proháněti, obročiti, popíchnouti, vycvičiti, hnáti, rozpouštěti, v uzdu pojíti (pojati, koni uzdu dáti), na ostruhy vzíti (ostruhy koni přiložiti, koně v ostruhy pojíti), přepřáhnouti, spěniti, spí- nati, sepiati, spínákem sepiati, zakládati, přijížděti, podkovákem zabodnouti, do brodu vésti, přeložiti, vyměniti, ožehem n. přípalem klejmiti, přivázati, okovati (na ostro) neb nabrousiti, broditi, čubiti (třapci mu hlavu ozdobiti). Šp. Výstroj, znalosť koní; úhrn- kový plat na koně, Pferdepauschale. Čsk. — Koni uzdu dáti, otěž pustiti, ocas pode- hnouti (biegen), roh (kopyto) vystrouhati; koni roh se rozsedl, koni roh schne, Šp., koni sena dáti. Vrat. — Párem koňma (m. koní) to utáhne. Puchm. Libuše vsedši na kůň (starý akkus. ). Háj. Kůň nedal na sebe se- dnouti, nýbrž hryzl, házel, spínal se. Vrat. Na kóň vskoči. Rkk. — S koně sesednouti, Har., slézti, ssednouti, Dal., skočiti, Vrať., sstou- piti, Berg., se vrci, spadnouti, se kotiti. Rkk. — Podloženými koni jeti. Jg. O dvou, o třech, o čtyřech, o šesti koních jeti. D. Jednak na koni projížděje a jednak v šesti koních (také: šesti koňmi, o šesti koních) se voze. Smrž. Q. IV. V koních kupčiti, obchod vésti. V. Na koni jezditi. Br. Na koni (jízdecky) při- jeti, koněm točiti, vládnouti, hýbati (lenken); na kůň se vymrštiti, s koně se svaliti. Šp. Proti koním (do kopce), po koních (s kopce) jeti. Jg. Proti koním (obličejem k nim), po koních (zády k nim) seděti. — Práce, robota s koňmi. J. tr. Lék, brod pro koně; kartáč, sedlo, hřbelec na koně; blázen po koních; účet z koní; denník koňský; úhrnek z cho- vání koní. Šp. Povel: na koně (vsedejte)! s koně (ssedejte)! L. Vseda na kůň pojeď s námi. V. Na koně se volá: heruc a hý, hat, hot, čehy, čihý, prr! D. — Dává kůň za píšťalu a vola za ptáka. Reš. Dal koně za pí- šťalu. Č. Na kůň se dáti vsaditi (rozhorliti se). Reš. Na apoštolském koni jeti, jezditi (pěšky choditi). V., Č. Hotov pěšky i na koni. Prov. Pěšky i na koni (bedlivě). V. Vůz koně táhne; Koně za vozem zapřahati; Koně podle sedla posuzovati. Vz Chybování. Č., V. V chřapavý zvon nezvoň a vlka na kulhavém koni nehoň. Rým. Nemá kde koně rozsedlati. Vz Chudoba. Č. Syp koni obroku, půjde s tebou do skoku. Č. Někdy i kůň dobrý na čtyrech nohách se potkne (pod- klesne). Avšak má kůň čtyry nohy a přec klesá, nebo žertovně: Však má kůň čtyry klesy a přec nohá. Č. I čtvernohý kůň ně- kdy klopýtne. Lb. Kôň má čtyry nohy a predca se podtkne. Mt. S. Vz Vada. Kde se koně spínají, tam osli mrtvi padají. Č. Ne- máš-li koně, choď pěšky. Jg., Č. Těmi koni oř, které máš. Č. Co někdy z úst vrabcem vyletí, zase toho neutáhneš čtyřmi koňmi. Us. Kůň brůna, žena Důra, Janek pachole, řídko z toho trého co vhodného bude. Jg. Lačný osel ani kůň nepotáhne. Jg. Vzals koně vezmi i bič. Vzal čert koně, vezmi i uzdu. Dostal se s koně na osla. Spadl s koně na soumara (na mezka). S koně na osla přesednouti. Vz Prodělání. Č. Koně po ocase uzditi (do uzdy pojímati). Vz Marný. Č. U blázna kord, u ženy pláč, u psa moč, u koně lejno, to když chtí, hned jest hotovo. Jg. Kdo má koně, snadno k němu sedlo na- jde. Jg., Č., Lb. Vz Bohactví. Ač koně na- bude, ale sedla nebude. Mus. Vsedu nejprv na malého koně (počnu živnosť od mála). Vz Hospodářství. Mus., Č. Když koní vy- běhnou, teprva marštal zavírati. V. Teprva závory dělá, když mu koně vyvedli. Jg. Člověk není kůň (aby koňským, velikým pracem odolal). Ros. Kdo bývá na koni, bývá i pod koněm. Jg., Č., Lb. (= Kdo mnoho získá, ten i mnoho ztratí. Vz Zisk. ) Na koni jede (sedí) a koně hledá. Hledá koně a sedí na něm. Vz Ztřeštěný, Pitomý. Č. Na koni sedí a koňa hledá. Mt. S. Chti- vého koně nemáš příliš hnáti = toho, kdo rád pracuje, nemáš příliš ku práci hnáti. Vz Síla. Lb., Us. Panské oko koně obročí. Jg. Kůň mladý v peníze jde, starý z peněz vy- chodí. Jg Mladý k. roste do peněz a starý z peněz. Č. Jakoby ho na koně posadil. Jg. Posadiť nekoho na koňa (chuti dodati). Mt. S. S cizího koně i v prostřed bláta ssedej. Jg. Darovanému koni na zuby nehleď (se nedívej). Vz Kráva. Č. Darovanému koni do huby nekoukej. Fr. Pracuje jako kůň; Jest pravý kůň do práce. Fr. Unavenému koni i ocas těžek. C. Koně za ovsem běží a osli ho dostávají. Jg. Pro podkovu koně zkaziti (= lakomý). Č. Zaťal se co zápalčivý kůň = nepotáhne. Kůň, když se zatne, nepotáhne, radše někam na stranu skočí. Vz Svéhlavý. Č. Dva koně víc utáhnou než jeden. Šp. Sedí na koni, jako by ho vidlemi nakydl. Č. Jako nespřežené koně, jeden hat, druhý čihý. Hryzou se co psi o kosť, co koně o žlab. Vz Nesvorný. Č. Nechť psům tráva roste, když koně podechnou. Prov. Na Slov. Na rychlém koni na námluvy nejezdi (nepřenáhli se). Šp. Koně nekupuj ušima, ale očima. Lb. Šp. Schvácený kůň, usmířený přítel, nalo- mený luk, vždy jsou nejisti. Šp. Dobrý kůň i na maštali kupce najde. Šp., Lb. Vz Po- kora. Nevoď koně z krčmy, ale do krčmy; Má mysl na koně a paty u popele (vz Pyšný); Mrtvému koni oves opálá (o pozdní pomoci. Vz Pozdě. ) Lb. Když kůň nad chlapa úpor- nější a chlap nad koně vymyslivějši, cvičí se oba; K. žádá jho a vůl sedlo; Také kůň hledě na koně, nejí-li, schne; Koně do pole nepůjčuj; Starý kůň k hnoji, ač před tím sloužil k boji; Čtyry nohy bílé, pátá lysina, ten-li k. dobrý, velká novina; Uzda pozla- cená nečiní koně lepším; Zle koni, kolem něhož oslové kýchají; K. se nechválí srstí, ale rychlostí; K. v dlouhých otěžích rád z koleje vyskakuje. Pk. Malý koník dobre tahá. Mt. S. Koně drž za uzdu a ne za ocas. Hrš. K. dvou pánů je hubenec. Km. Komu koně stojí a ženy mrou, tomu se daří dobře. V Táb. Bílek. Chraň se koně od zadu, ženy od předu. Šp. Vz Kněz. Nesedej na koníka, nespadneš. Šp. By kůň o své síle věděl, žádný by na něm neoseděl. Šp. Ani kůň nepotáhne víc než může. Šp. Kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jídá. Šp. — K., u soukenníkův, v tkadlcovství (udělati koně = chybu, když osnovač jeden pramen osnovy přeskočí); v šachách; říční (v Nilu, Nilpferd), mořský (Wallross). Jg. — Kůň (v tělocvičně). Na koni o madla se opíráme; Na koni bez madel se cvičiti. Kůn má tři části: krk, sedlo, hřbet. Madlo přední (u krku), zadní (u hřbetu). Levá, pravá, podélná strana. Na koni pobok, pokos státi. Na šíř, na dél (bez madel, s madly) se cvičiti. Vz Met, Stoj, Výsed, Přemet, Skrčka, Stříž, Výšvih, Překot, Velo- skok, Přeskok, Kolo, Výskok, Výdrž, Koza. Tš. — K. houpací, Schauckelpferd. Dch. — K. Oko na drozdy líčí se řadou dle potřeby všelijak se točící; zalíčí-li se na některém místě s obou stran řady větší čásť lesa neb houštiny, nazývá se takové zalíčení kůň. Šp. — K., kozlík železný na ohništi; Us. — K. ve hře na drábky, kdo ve čtvrtém vyhození a shrábnutí nechybil, praví, že má jednoho koně. Us. Dch. — K., koník, vlk na stromě. Us. u Bydž. Mý. — K., osel. Kůň (kuoň) Krista Pána. Na Slov. Fr. — K., kobylka, Heuschrecke. Mřk.
