Uposlechnouti
Uposlechnouti, chl, utí; uposlouchati = rozkazem, radou něčí se říditi, horchen, ge- horchen, folgen. Ž. wit. 65. 19. — abs. Jestliže kdo co lepšího radí, povolný buď (uposlechni). Kom. J. 899. Móž přikázati kterému kolivěk svému stvoření, a ihned uposlúchá. Hus II. 46. — komu, čemu. Uposlechl Bůh hlasu člověčímu. Ctib. — Ben. — koho, čeho. Já takové rady upo- slechl; u. rozkazu, V., hlasu přítele. Us. Filipp uposlechl rady svého spojence. Ddk. VI. 47. Králova Milosť najmenšieho uposlú- chal by, ktoby jeho Milosti k dobrému radil. Arch. IV. 145., Pal. Dj. IV. 2. 401. Uposlucháchu bratřie řeči jeho. BO. Upo- slúcháš-li všeho, budu s tebú. Bj. A oni uposlúchajíce toho i netbají; A uposlúchal jich. Hus 1. 465., III. 251. (Tč. ). Anjela upo- slechl; Jeho rady u-chl. BR. II. 8., 13. a. — Dal., Plk., Troj., St. skl., Flav. — čeho kdy. Králi, uposlúcháš-li dnešnie den těchto lidí prosby? Pass. 2. (Hý. ). — koho v čem. Věřímy, že nás v tom uposlechnete. Arch. I. 7. Našeho ve všem rozkazu uposlechnu. Arch. III. 386. V čemž když Harpagus upo- slechl. Abr. z G. VII. 45. To sv. papež Řehoř, jehož v této řeči málo uposlúchají nynějšie kněžie. Hus II. 249. Neuposlechli v té zápovědi. V. — se koho. Us. Tč. — jak: na slovo. D.