Vyprostiti
Vyprostiti, prosť, il, štěn, štění; vy- prošťovati = prostým učiniti, vysvoboditi, befreien, los machen, erreten, erlösen. — koho odkud (kdy): od zkázy, V., od roboty těla. Št. Vyprosti duši mou ot ne- milostivého. Ž. wit. 16. 13. A nedostateč- ného z ruky hříšníkovy vyproste. Ib. 81. 5. Ale že ještě i z strany těla ze zdejších strastí budeme vyproštěni. BR. II. 647. a. V. z rukou nepřátel, z poroby, Br., z osi- del. Rkk. V. otroky z otroctví. Us. Nikdy nic jiného neobmýšlel, než jediné aby kně- žice Břetislava z vazby vyprostil; Dne 8/8. v-la ho smrť z dlouhé nemoci; Syn její v prosinci téhož roku v-stil se ze vší péče; Dále je vyprošťuje od soudu župního ve věcech právních a trestních; Tam byl Filipp za jistých podmínek z kletby vyproštěn. Ddk. III. 47., 83., 90., IV. 244., V. 37. (Tč. ). Aby nás vyprostil od nynějšího věku ne- šlechetného podlé vůle Boha a otce našeho. Sš. II. 6. V. sebe ze spojení. Stč. Alg. 104. Z nemocí přetěžkých mnohé vyprostil; Ja- tých z ďáblovy moci vyprošťovati. BR. II. 1., 213. Vyprosť ny z osidl krutých Tatar. Rkk. 54. V. někoho ode všeho zlého, Chč. P. 20. b., ze zlých věcí, od bolení zubů. Chč. 379. — koho, co čím: ostrostí meče. Troj. — se komu. Já jsem se mu hned vyprostil = utekl jsem. Us. u Lukavice. Dhn.