VzdátiVzdáti, vzdám, vzdej, je (íc), al, án, ání; vzdávati = od sebe dáti, dáti podáním, pře- nesením na druhého, übertragen, übergeben, überliefern, abliefern; s sebe složiti atd., aufgeben, niederlegen. Jg. — abs. Komužby sě pak to nelíbilo, ale prodaj neb vzdaj. Arch. III. 294. Doniž súd nebyl vzdán; Již by posudek vzdán. Půh. I. 391., II. 350. Vzdada beř se jinam. Hus I 445. — co: úřad, povinnosť (složiti), J. tr., Pr. měst., soud (rozpustiti), biskupství, chválu (chvá- liti), otázku (udělati), díky, V., ducha (umříti), Ros., zdraví (přáti). Dal. 51. Pán vzdal-liby úřad karlštejnský, nemá po něm... Er. Dokudž páni a vládyky soudu nevzdali, die Gerichtssitzung nicht aufge- geben haben. Vl. zř. 19. Kovářům pak dě- dičným, kteříž druhdy zisk měli jsú, ale nyní již že zisk přestal i chtěliby k své vůli práva kování vzdáti, toho nedopúštíme. CJB. 313. Aby manžel vzdal dům svůj man- želce své k jmění, abtreten. Kol. 45. Vzdáti úřad dobrovolně. Zř. zem. A. XXXI. Chtiec prázdni býti, úřady vzdávali. Št. V. právo, výsadu, J. tr., pevnosť, Čsk., oběť, úctu, chválu. Dch. Lékařové nemocného vzdali (gaben ihn auf). Posp. To fojtstvie Mikuláš vzdával, tak jako země za právo jmá. NB. Tč. 289. Vzdali soud zemský a odložili k ji- nému času. Čr. Sbožie opustili, vzdavše hrady i domy Bohu slúžili. Výb. I. 19., Dr. v. 18. Že úřad ten vzdáti chce. Zř. F. I. B. XXXI. Soukenník dobrý den vzdá. Hr. rk. 331. Vzdej chválu. Háj. Má to v. a seznati, že k tomu žádného práva nemá; Má
Filipp Bohuši právo činiti, doniž páni súdu ne- vzdadí. Půh. II. 448., 548. (Tč. ). Přikazujem všem úředníkóm, aby z obojích měst všecky úřady vzdali. Arch. I. 211. Páni súd vzdá- die; Dokudž král a páni súdu nevzdadie. Vš. Jir. 41., 142., 182. Ktož kolivěk nevzdá všeho jmění, což má. Pass. z 14. stol. Boje se službu vzdáváš (= služby se vzdáváš). Pass. 984. V. dóstojenstvie; A vzdali jemu dieku a chválu. Hus I. 424., II. 342. Když kto chce sedliště vzdáti a opustiti. Vz Vzdajné. Št, N. 89. — koho: manžele (od- dati). MM. — co, se komu: manství pánu v. Ms. pr. m. A protož kdyžby jim nechtěli vzdáti, tehdá ze všech škod, kteréž by vzali pro nevzdání, mohúť před súdcí pohoněni býti. CJB. 367. V. někomu knížectví, Háj., Bohu díky, Sych., Bohu chválu, Kat. 218., Ros., V., někomu česť, Ps. br., statek (po- stoupiti), Ros., pevnosť, D., vroucí díky. Ml. V. Bohu oběť. Us. Šd. V. se neřestem. Us. Hů. Službu někomu v. Dch. V-ti věc tomu, kdo nejvíce podal. Šp. Lidské vzdal je moci; Osud vzdá se ( = podá se) mysli stálé. Kká. Š. 10, 17. Chci se nebes vůli v. Kká. Td. 327. Ten purkrecht, na kterémž sedí a kterýž jemu fojtem vaším vzdán jest, po vzdání držel bez naříkání a opovídání těchto žalobníků. NB. Tč. 5. Tuto krásnou chválu vzdává mu mnich. Ddk. III. 191. Vzdejme česť Bohu samému, Bohu otci ne- beskému. Sš. P. 74. Císař Karel vzdal správu císařství bratru svému. Dač. I. 80. Protož prošiu, by v tom stáli, v čemž byšte se Bohu vzdali; V. Bohu chválu, oběť. Výb. II. 6., 7., 9., 17., 22. (Pdl. ). Poličky jemu (Je- žíšovi) vzdávachu. Hr. rk. 239. Vzdajte se nám a život radšej zachovajte. Hol. 302. Prahu mu vzdali, zemiu. Dal. Jir. 100., 131. Že to království spravovati nebude, ale Bohu otci svému je vzdá. BR. II. 657. a. Vzdámy-li (sě) mečem našich vrahóv; V. Bohóm oběť. Rkk. 53., 54. Bohu modlitbu v. Hus I. 303., Žvt. otc. 51. a., BO. Své zboží vzdává svým rukojmím: Vzdal p. Vo- kovi to všecko své právo. Půh. I. 402., II 252. (Tč. ). Učí je otci dieky vzdávati; Vzdá- vám vám zase faru a p. (= vracím); Aby- chom dieku jeho milosti vzdali velikú; Aby padl na svoji koleně k Ježíšovi a jemu chválu vzdal a ne sobě. Hus I. 319., 435., II. 24., 281. (Tč. ). Svůj úřad Římanóm vzdav slúžil v chudobě Jesu Kristu; Oběť Bohům v. Pass. mus. 282., 347. Král své královstvo synovi vzdal. Pas-. 802. — co komu jak: království poručenstvím. Ddk. III. 248, Troj. A ústa má veselými rty vzdadie chválu. Št. V. poctu ručnicí. Čsk. Ráda vzdávám ti syna v lokty. Kká. K sl. j. 90. Po Bohu máš rodičům najprv milosť vzdávať. Na Slov. Tč. Vzdal jest manželce své všechen statek svůj k dědičnému vladařství. Mus. 1880. 491. Mocí tohoto listu dávám a vzdávám po své smrti manželce svej milej všecko sbožie své. Arch. II. 58. P. Krištof vzdal p. Heřmanovi všecek svůj statek pod šos; Hrabě z Renneburku vzdal zradou město Gröningen; Rakušan Turkuom pevnosť vzdal smlouvou. Dač. 1. 123., 154., 199., 275. Tehdy tě městě ciesař k dědině jemu da, před 287* kniežaty prstenem mu vzda. Dal. Jir. 133. Páni súd vzdávají do druhých suchých dní. Vš. Jir. 111. Tehda mohú s naší vuolí s tiem se vším právem prodati, dáti i vzdáti neboli zaměniti. 1431. Kterýžto duom již psaný purkmistrovi, radě, tudiež vší obci vzdali sme a tímto listem vzdáváme od nás i od našich budúcich tak, že... 1465. (Tč. ). V. díky Bohům srdcem nábožným. Troj. 342. Syn božie tú prosbú vzdal jest chválu a česť otci Bohu. Hus I. 327. Bohu chválu modlitbami v. Št. N. 69. Chválu piesní v. Kat. 1093. — co kam. Prosím, poručte je přijíti, do dvoru vzdáti a dobře a pilně krmiti. Žer. 352. — se jak: na milosť a nemilosť. Sych. V. se na slib a zakázky pod výmínkami. J. tr. V. se smlouvou, ka- pituliren. Čsk. Něčeho hned z předu se v. Dch. Toho do smrti se nevzdám. Us. — co ke komu. Vzdal modlitbu, duši k Hospo- dinu. Hr. rk. 319., Žvt. otc. 52., Kat. 3512. — co kde. I žádný měštěnín nemůž svého zboží v. než v tom právě, v kterémž to zboží příleží. P. Sob. 78. V kterémž (súdu) jemu ten dům prodaný vzdán. Ib. 168. Se- stra má mi to vzdala před markrabinú milosti. Půh. II. 202. I chtieše Vojmír oběť v. bo- hóm v siemže miestě v siemže krocě slunce. Rkk. 20. — se = poddati se, dáti se v moc něčí, oddati se, zasnoubiti se. Jg. — se v co: v bujnosť (oddati se jí). Kom. — se čeho proč, (složiti něco ze sebe). Papež Celesti- nus papežství pro pokoru vzdal se jest. Výb. I. 456. Mnozí výhod a prospěchů sě vzdávají pro Krista. Ev. Mat. 133. Opová- žila vzdáti se své povinnosti. V. Vzdáti se služby, práva, úřadu, výsady. J. tr. V. se budoucnosti, své moci, Dch., poručenství. Er. Naděje se vzdal; Abych se žití vzdal. Čch. Mch. 20., 93. Že se vzdáte zámku. Kká. Td. 53. V. se svého práva. Sš. Mt. 84. Ale vzdává se apoštol honosby a chlouby té za vyšším účelem; Že se toho o ostrožně trogylské, ve vulgatě vypuštěného, co pod- vrženého vzdáti musíme. Sš. II. 174., Sk. 234. (Hý. ). Vzdal se oblíbené své myšlénky. Ddk. II. 87. (III. 89., 282., IV. 18., V. 306., VI. 29. ). V. se kandidatury. Osv. I. 127. Odkryl jsem, vzdav se vší sentimentalnosti, odhodlaně šalbu poznanou. Šb. LS. 103. V. se panování, svých záměrů. Šb. S. II. 288., 294. Vz Poděkovati, Lichati, Sstoupiti, Od- pověděti, Dáti se, Odepříti se, Odevzdati se, Vrátiti. — co komu proč. I vzdali jsú obležení Vyšehrad pro hlad. Dač. I. 34. Pánu Bohu jsme z té šťastné cesty česť a chválu vzdávali. Har. II. 257. Chválu mu vzdávají z lásky jeho. Chč. P. 37. a. Ve- škerý lid vzdával chválu Bohu z toho. Us. Tč. Pevnosť Turkuom z úplatku vzdáti po- bízeli. Dač. I. 194. — co na koho. Eva na hada vinu vzdala. Hus I. 88. — co zač. Dík za tvou půjčku vzdávám. Koll. I. 213. — co z čeho: chválu v. z něčeho někomu. Us. — co komu kdy. Po bojí vzdával vítěz díky Bohu. Jd. Otík dne 2. října r. 1109. vzdal se zase dobrovolně důstojenství svého ve prospěch Vladislava. Ddk. 11. 422.
