Trumf
Trumf, na Slov. tromf, u, m., francouz. ? tout, z něm. der Trumph a to z latin. triumphus, vítězná barva v kartách, kterou se jiná přebíjí; karta vítězné barvy. Rk. T. = karta, která bije, sřněm. trumfe ictus, udeření, rána. Mz. 354. T., kozír. Jg. Vyš- ším trumfem (kozírem) zabiti, bíti; t. při- dati. D. Dívali se na sebe jako na trumfy (vesele). Us. u Kvasin. — T. = pichlavá řeč, stachlige Rede, der Trumpf. Dal mi tromf pod nos. Bern. Tromf tromfem. Prov. Bern. — T. = prd, der Furz. Pouští trumfy. Us.