Zvrátiti
Zvrátiti, zvrátím, zvrať, zvrátě (íc), il, cen, ení: zvraceti, ejí, cej, ceje (íc), el, en, ení; zvracovati, zvracovávati = vyklopiti, pře- vrhnouti, překlopiti, umwerfen, umstürzen; vyvrátiti, poraziti, über den Haufen werfen, fällen, umstürzen; obrátiti, kehren, wenden; dáviti se, kuchati se, brechen, sich über- geben; se = překotiti se, padnouti, umfallen, umstürzen, zurücksinken; zdáviti se, brechen; zhoršiti se, verkehrt werden, umschlagen. Jg. — abs. Je mně zle, chce se mně zvracať (dáviti). Mor. Šd. A keďby preca nezdar, zloba — nu zpomnite na muža — Joba — Bôh zvráti, len ho majte rádi a milujte sa vospolek. Phld. IV. 10. — co, koho (komu): vůz, D., strom, Us., důkaz, úmysl, Šm., zemská řízení, D., jídlo (dáviti se). Lk. Vždycky se mu opak zvrátí (neslouží mu štěstí). Lom. Nerád by jí byl škopka vody zvrátil (rozhněval, popudil). Dal. Někomu hlavu z., Einern den Kopf verdrehen. Dch. Z. strnisko (převraceti, podmítati); Zvracala sem takú rudavku (krvavou vodu). Slez. Šd. Ten nemocný zvrací, co sní. Us. Tč. Lidé mu zrazovali, chtěli jej zvrátiti, neb se již stmívalo. Sk. A již oči zvrátil (umřel). Sá. Z. zrak. Phld. IV. 12. I čo mu? Tu je pevný, zdravý! Tak úzkostlivé zvracal řeči Hančiny. Phld. V. 56. Poneste židličku, po- neste k vozu, ať si nám nevěsta nezvrátí nohu. Němc. Voda člun zvrátí. Tč. exc. Z. zákon o nástupnictví podlé starešinství. Ddk. III. 209. Červík malý velký dub zvrátí. Lpř. — co čím: holí, rukou, Us., kartu fouknutím. D. Tím domněnka ta zvrácena jest. Jd. Jehož očistou vše zlo se zvrátí v krásnějšího žití nový vznik. Kká. K sl. j. 172. — koho odkud: z půl cesty. Us. Ne- dali se z toho ani knězem z. (nedali si to vymluviti). Sá. Kr. z Ješt. 123. — koho kde: na čisté rovině. Ros. — co, se kam. Z. se na zemi. V. Přijde ti spaní, jen co do peřin se zvrátíš. Sá. V ten ešte deň, keď k totej strane zvrátil oviec kŕdel biely na pastvu. Phld. IV. 7. Oči ke Graciím z. Puch. V ľavo zvrátila se jedla. Hol. 288. — co več. Vši bolesť matčinu zvrať ve smích. Shakesp. Tč. Něco v nic z. Kká. Chléb cárský v Moskaly je zvrací (promě- ňuje). Kká. Td. 252. Vše v holou půdu z.. alles der Erde gleich machen. Dch. — se. Zvrátil se vůz, D., strom, kůň. Drž pane Bože káry, ať se vůz nezvrátí. Prov. Jg. Omdlev zvrátil se. D. Z. se = zdáviti se. Zlob. Ten člověk se zvrátil (zhoršil). Kron. Bárt. Kráva se zvrátila, wurde wieder läufig. Na Ostrav. Tč. — se s kým. Zvrátila se s ním stolice. Kom. Zvrátil se s ním vůz. Us. Zvrátil se s ním střípek (rozhněval si ho). Kb. — se komu. Nezvanému hostu zvrátí se místo. Šm. — se kdy. Vše se zvrátí v době (mžikem). Exc. — proč. Slovo a pokuta matky nič neplatí, dobre že od žiaľu někdy sa nezvrátí. Zátur. Háj. I. 11. Leknutím na zem se zvrátil. Sá. — jak. Hlavu stranou zvrací. Kká. Td. 169. Z. hmotu kolem hrany. Mj. 70 Bez toho slibu ta otázka jejich na ničemnou a nemotornou trivialnosť, ba na holý nesmysl se zvracuje. Sš. L. 17. — jak dlouho. Celou noc zvracel. Us. Šd.