Otava, otavka
Otava, otavka, y, f., zotavení se, posila, Stärkung, Hilfe, Erhohlung, f. Pán přepodivně provázel tě potěchou a o-vou. Sš. Hc. 154. Buď vlasti štítem, o-vou. Sš. Hc. 158. — O= tráva po kosení (po senoseči) v nově rostoucí n. potom posečená a usušená, das Nachgras, Grummet, Herbstheu. Vz S. N., Gb. Hl. 145. Druhá o. slove podrost, podrostlina. D. O., na Slov. kosinka. O., podzimní seno. V. O. roste. V. Dobytek na otavu hnáti. Us. Dobytek po otavě se pase. Us. (BO.). Přinese-li déšť sv. Helena, bývá otava dlouho zelená. Kda. — O., řeka v Čech. Tk. L 619. Lutý Chrudoš na Otavě křivě. LS. v. 11.