Vojevoditi, vojvoditi, vejvoditi, vývo- diti, vévoditi
Vojevoditi, vojvoditi, vejvoditi, vývo- diti, vévoditi, il, ěn, ění; vojevoděti, voj-, vej-, vý-, vévoditi = vojsko vésti, das Heer führen; panovati, herrschen, zastr. Výb. I. 1., Jg. — abs. Ve vlasti, kde Olomuc vévodí. Rkk. 45. Kdež pak zlosť vejvodí. Jel. — nad čím. St. skl., Troj. Nad knížetstvím. Leg. — komu. Vsiak ot (otec) svej čeledi vojevodí = panuje, jest jejím vůdcem. Sněm. 1. (Rkk. 69. ). Cf. Vlásti komu. Protož tělo v rozkoši chodí, když mu duše nevévodí. Vz Mus. 1860. 76. — kde. Ctib. Ona v mém srdci vejvodí. St. skl. — čím nad koho. Elena (Helena) krású nad jiné všecky vej- vodieše. Troj. III. 7. — Vz Vojvoditi.