Perissologie
Perissologie, e, f., z řec., sporomluv, hro- madí slova ne tak za příčinou určitosti a dů- razu rhetorického, jako spíše z jakési záliby, prodlévati déle u předmětu mysl poutajícího. a) Sporomluvem jeví se býti přímětky stálé (stálá epitheta) poesie prostonárodní, vytý- kající vlastnosť, která celému rodu věcí činem vynikajícím a každému druhu téhož rodu stejnou měrou přísluší. Taková epi- theta splývají se svým substantivem jako v jeden pojem, jsouce tak těsně spojena s jeho podstatou, že mu přisuzována bývají i tehdy, kdy mu vlastně ani nepřísluší na př. Louka zelená sněhem se bělá. Travěnko zelená, proč se nezelenáš ? Pís. nár. (Když se trává nezelená aneb když louka sněhem pokryta jest, tehdy zajisté ani ta ani ona zelena není; ale pojem zelenosti tak těsně sloučen jest s podstatou trávy a louky, že si člověk této potýkavosti ani vědom není). Poesie prostonárodní hojna jest takovými epithety : bílý: den, ráno, zora, sníh; černý : noc, země, les, čert; modrý: nebe, obloha; zelený: tráva, rozmarýn, lípa, les, háj, hora; šerý: jitro; šedý: skála; sivý: skála, holub, sokol; širý: pole, nebe, moře; lítý: saň, had, šelma, pohan, jed, hněv. — b) Podvoj- nost výrazů synonymních a) substantiv. Toť rvačky a pračky. Ulice plna byla dolův a výmolův. Kom. L. 17. 18. Je to bez ladu a skladu. Není o něm ani slechu ani dechu; ani vidu ani vzniku. Dělá podlé svého brusu a vkusu. Takový byl jeho kroj a stroj. Us. Odložili důtky a půtky své. Pal. — ß) Slo- ves. Smrť je házela a kácela napořád všecky. Lstí a mocí druhým berou a derou. Kom. L. 20. 60. On z nás žije a tyje. Us. V tom to leží a vězí. Žer. — y) Adjektiv. Byli jako Mouřenínové osmahlí a očadlí. Tlampali beze studu o věcech slzkých a plzkých. Kom. L. 26. 75. — c) Klad a zápor. Dube suchý, dube suchý, suchý nezelený. Pís. nár. Proč's tak smutný neveselý. Už je nás na mále, není nás na mnoze. Pís. nár. KB. 234. Vz Pleonasmus.