VrhnoutiVrhnouti, hnu, hni, hna (ouc), ul, ut, utí; vrci, vrhu, žeš, že, žeme, žete, hou; vrz, vrzme, vrzte; vrha (ouc), hl, žen, ení; vrhati, vrhávati. Ros. Vrci a jeho tvarů více se užívalo nežli vrhnouti. Vrci m. vrhti. Vz Ht., Filolog. listy 1883. 129. — V. = hoditi, metati, werfen; dáviti se, blíti, er- brechen, sich übergeben; roditi, setzen, schütten; se = hoditi sebou, lehnouti, sich werfen, sich legen; skočiti, padnouti, lít- nouti, sich wohin werfen, fliegen, springen, fallen; vrci losy, losen; podati se, obrátiti se kam, uchýliti se, sich wohin wenden, sich werfen, gehen; vybortiti se, sich werfen; zdařiti se, gerathen. Jg. — abs. On vrhne (dáví se, blije). Us. Psice vrhne (rodí), Ja., zvíře vrhne. D. Cf. V. co, Mladé míti, roditi (poroditi. Brs. 3. vyd. 258. ). Hovado vrhne (louští, zaluskuje, dostává zuby). D. — co: los. V., náspy (dělati). Rkk. Kráva vrhla tele šp. m.: otelila se. Cf. Ohřebiti se, Oko- titi se, Okoziti či Okozliti se. Oprasiti se, Obahniti se. Brs. 3. vyd. 258., Ht. Brs. 288. Strom vrhá stín, lépe: dělá, činí. Vz Slov. III. 665.
Holub vrhl holoubata, šp. m.: vy- seděl. V. pole, strnisko = podmítati, stür- zen. Klš. Mtl. V. hřebí (los), Pal. Dj. I. 2. 329, kotrmelec. Mor. Brt. — co, koho, se (čím) kam (do čeho, nač, mezi co, v co, k čemu, za co, pod co, před co). Někoho do cisterny, Br., do vězení, se do moře v. (skočiti). Us. Někomu do náručí se v.; V. se do boje. Dch. První vrhl hořící po- chodeň do Milána. Ddk. III. 249. Tehdá fojt sám vrhl ty tři zlaté k Vaškovi do jeho domu. NB. Tč. 119. Šebek mincíř vrhl svou ženu do šachty; Fridrich Rucký do stud- nice sebou vrhl Dač. I. 90., 234. Kyselica kyselá, štyry roky visela, na pátý ju strhly, do potoka vrhly. Sl. let. II. 145. Světlo na něco v.; na něco se v.; v. se na kolena. Us. Dch. Vrhnuvše se na ně přinutili je couvati až k řece Moravě; Všichni vrhnouce se na zem konali modlitby kajicné; Taková událosť vrhá zvláštní světlo na rod králov- ský; Načež celé shromáždění vrhši sebou na tváře vyslechlo modlitbu. Ddk. II. 145., III. 98., 279., IV. 291. (III. 102., IV. 263., V. 217. ). — Tč. Tu jste jim dali konečný rok k vašemu orteli a řkúc, komu by se vaše nalezenie nelíbilo, ten svobodně muož se vrci na vyššie právo. Arch. IV. 342. Vrhl se na jeho svědky. Půh. II. 146. Z loma vsie kamenie na Němce vrhú. Rkk. 37. Zde- slav sě na zemiu vrže. Rkk. 44. Na oheň něco v. V. Okem na někoho v. Us. Sebou na postel v. D. Neví, na kterou stranu se vrci. V. Vrci na Hospodina péči svou. Ž. wit. 54. 23. Kdo z vás bez hřiechu jest, prvý vrz na ni kamenem. Hus I. 223. Když se (šelma) v kořisť vrhá dravým spárem. Čch. Mch. 73. V. se na vědy, správně: oddati se vědám. Kmp. Vrhl se na vyrábění strojů, správně: dal se, pustil se do vy- rábění, na vyrábění; jal se. začal vyráběti stroje. Brs. 3. vyd. 258. V. kosť mezi psy. Us. Tam se mezi kořisť vrhú. Alx. V. v. 1838. (HP. 44. ). V. co mezi kola. Kat. 2790. Hůl na zemi v. Br. Podezření, pomluvu na někoho v. Jd. V. ludi v záhubu, Rkk.. 53, se v nebezpečenství. V. V. se v útěk, v ne- přítele, v smrť. Dch. Život štěstím v žalosť vrhla mělkým. Koll. I. 172. (Kus masa) v obličej otci vrhla. Pass. mus. 348. Kleri- kové vrhli sebou tváří k zemi. Ddk. IV. 278. Vrhni sa mu k nohám. Lipa 109. V. kouli ke zdi. Us., Tkadl. V. se k někomu = útočiště míti. D. Vrhli sú tvým zákonem za sě. BO. Což bude před tě vrženo. Hus I. 90. Někomu jeho chyby pod zuby v., ins Gesicht werfen. Dch. — se oč. Vržem se o ni (sukni Ježíšovu). Hr. rk. 255. — čím oč. V. knihami o zem (nechati učení). V. V. sebou o zem. — čím po kom. I vrže (Záboj) po vrazě (kamenem). Rkk. 12. — čím: kostkou, V., ocasem. D. Neví. kam sebou vrci. Sych. Vrz sebou. BR. II. 212. a. Hluk mořský vrže korábem daleko. Výb. II. 57. Vrz na ni kamenem. Ctib. — co komu (kam): psu chléb, Hus, kosť. A to mlu- více vrhli se jí na šíji. Bes. mlád. Obrátiv koně vrhnul mu v tvář rukavici; Vrhnul se Vipertovi v náruč. Ddk. II. 327., 444. Tak řečený oheň pekelný vrhl se mu na palec. Pal. Dj. III. 3. 260. — se. Neví kam se vrci (obrátiti se, uchýliti se). D., Let. 179. Kdo ví, jak se štěstí vrhne. Ros. Vrhla se deska, stůl (zbortiti se), usně. On se dobře, zle vrhl (zdařil). Us. Příloh, strniště se vrhne (po prvé oře). Na Ostrav. Tč. Písma ne- směli Davidova zapřieti a jinam se neuměli aniž mohli vrci. Hus. 374. — jak. S úškleb- kem pak vrhli pohled stranný na plášť vetchý. Čch. Mch. 18. Akože ho vrhneme či dolů hlavou a či dolů nohama? Mt. S. I. 76. S pláčem a nářkem dobromyslnému knížeti k nohoum se vrhnuv jal se vypravovati. Ddk. II. 390. Přes přívoru vrci, über die Schnur hauen. Tč. Krásou zavražděný Božej a syn jeho Bořita bez rakve a bez rubáše a beze vší církevní slávy o nahém těle vr- ženi byli do jámy. Ddk. IV. 306. — nač. V. na oves, den Acker zum Hafer stürzen (po prvé orati). Slez. a mor. Šd. — kdy. Na povel vrhli se k zemi. Tč. exc. Po mraze zem se vrhá, lockert sich. Na Ostrav. Tč. Po nočním pochodu vrhl se se 6000 lidu válečného na ležení Bořivoje; Viprt vrhl se na to do hradu; I vrhli se tudíž dne 8. října na Polany. Ddk. II. 393., 417., 428. (Tč. ). Kam jest sebou vrhl od té chvíle, jakž z Uher od krále přijel. Bart. V husté tmě křestěné náspy vrhú. Rkk. 51. — čím, co, se odkud: vrhl z rukú dskami. Bibl. V. něčím od sebe. Us. V. se se skály do pro- pasti. Jd. Vz V. co kam. V. z úst, ausspeien. Dch. Všichni tito z toho, čím oplývají, vrhli v dary Bohu. Sš. L. 191. Kteříž se miení od země jinam vrci a odtrhnouti. Arch. II. 203. Sám se s koně ruče vrže. Rkk. 42. Kameň vrhů z praka. Alx. V. v. 1524. (HP. 37. ). Inhed z rukú lučišče vrže. Hr. rk. 19. — (se) kudy. Přes přívoru vrci (provi- niti). V. V. se přes zeď (skočiti). Mus. — se po kom: po otci (zdařiti se). V., Sych., Bl. Po kom se vrhl? C. Vrhl se po před- cích. Us. Bůh ví, po kom se ten hoch vrhl. Us. Ntk, Sá. — se kdy kam (na koho): v boji. Jd.
