Žluč
Žluč, i, f., zastr. žlč, na Slov. posud, die Galle. Ž1te>čb vedle zltčb, bilis. Mkl. aL. 269. Cf. Žlutý. V MV. nepravá glossa. Pa. Žluč, řec. x°^°?> X0^fí, strněm. kalla, lat. fel, bilis, ž = řec. y, skr. gh. Schl. Ž. = tekutina žlutozelená, vodnatá, hořká, ošklivě páchnoucí, v měchýři žlučném na jatrách. Ja. Ž. jest neutralní nebo něco alkalická, obyčejně zahoustlá, hořká tekutina barvy žluté, hnědé, želené až i černé. Vz S. N., Šfk. 665., Schd. II. 354. Močení žluče, cho- luria. Nz. lk. Hořký jako ž. V. Ž. se roz- lila po útrobě. Sněm. Ž. mi zlostí puknouti mohla. Sych. Kterýž má ž. blízko od srdce (hněvivý). V. Ž. volská čištěná, gereinigte Ochsengalle, ž. volská, odpařená, eingedickte Ochsengalle. Nz. lk. Chráň kdého Bôh žiť z lásky ženy. Lepší suchý chlieb zo svojej práce, lež pečienka z milosti manželky: omočí ti vo žluč každý kúsok. Zbr. Hry 13. Veta, žluči nastrojili, na dřevo kříže při- bili. Sš. P. 50. Měj v inkoustu dosti žluči, třebať jsi psal husím brkem. Shakesp. Tč. Barvy žlče, krve, jedu. Syt. táb. 1. Slovo odporné se týká i srdca i žluči. Na Slov. Tč. Človek je schopný ku hnevu hneď od prirodení, nebo je ze žlčú na svet z matky narodený, Ib. Tč. Tak pero, ktorô lže proti národom čiaralo, leží v takej, čo nevyschne nikdy, barine, plnej žlčou žltou. Sldk. Mart. 2. Kdo má žluč v ústech, nemůž med vy- plívati. Exc. Vezmi s sebú žluči oné ryby. BO. Nezlob se, aby ž. nepukla. Bž. Brada- vice na štědrý večer žlučí z ryby potřené se ztratí. U Bydž. Kšť. — Ž. černá = vlh- kosť z krve vyměšená a v ledvinách jsoucí, die schwarze Galle. Vus. — Ž. ještěrčí, hadi (=jed). V. — Ž. = horkosť, die Bitter- keit. D. — Ž. = hněv, der Zorn. Vylil si na nás ž. Sych. Ž. ve mně kypí; bylo to až k žluči; hnul mi žlučí. Sych. Med v ústech, slova lahodná, ž. v srdci, účinlivosť žádná. Sych. Z. mu překypěla; Někoho ve žluč hnáti, zur Galle treiben, reizen. Dch. Cár Sulejman odpověď čuje, žlč mu zkypí, cho- roba ho skľúči. Č. Čt. I. 148. Ž. na někoho vychrliti. Mus. 1880. 481. S tebou aby neměl žluči jako holub. Us. Hrdlice žluči nemá, tociž zlosti v srdci. Hus III. 19. — Země- žluč, i, f., das Tausendguldenkraut, rostl. Us. Vz Zeměžluč.