Holub
Holub, golab? columba, pr. gulbis, Jit. gulbe olor, ř. y-olv^ßo?. Mkl. aL. 64., Šrc. 53.-64., 70., 75., Kram. Slov., S. N., Mkl. Etym. 70. Holub skalní (divoký). Vz Frč. 351.-352., Schd. II. 460., Sbtk. Rostl. 78.-79. Jména holubů na Mor.: stříbrňák, sivák, lysák, peršáň, muryš, strakoš, čáp, štros (šupkovitý, vičkovitý), morák, indián, ry- bářka, stavják (letě shýbá křídla k sobě), otročák (letě dělá kotrlce), voláč, okál, nosál, špičák, vrkuč, višnák, múčňák (holub popelavý), kaproš (černý, bíle kropenatý), fábor, dominikán, turčák, kotlák, rósňák, saks, holandr, černopasý, bělopasý, sedlatý, bezfrký. Mtc. 1878. 33., Km. 1885. 104. (Brt.). H. polní vrká: Na panském rolu na- séli bobú a já ho zobú! Zob, zob, zob! Holub domácí: Pavla húlkú, Pavla húlkú! Val. Vck., Brt. Vz Opilý. Cf. Er. P. 24. H. hurgá, hrgotá, hrkutá (Sl. ps. 110.), hrká. Mor. Brt. Cf. Sš. P. 185., 226., 269., 449., 450., 606., 756. Co činiti, aby cizí holubi z holubníku neuletěli? Vz Mus. 1854. 542. Když h-bi v zimě hodně vrkají, bývá od- měk. Té. Kde h-bů mnoho, tam jich ještě více přiletuje. Bž. Toť h. na střeše (jen slib). Kká. Td. 94. Hra na holoubka, vz Sš. P. 728. — H. v nose. Z nosa svého pred inými vybírať holuby statečný a mravný člověk nikdy nelúbí. Glč. II. 342. — H. =. souhvězdí. Stě. Zem. 25. — H., mlýn u Vla- šimě a Kašp. Hor; sam. u Tábora. — H., os. jm. Tk. V. 241. — H. Emil, dr. a ce- stovatel, nar. 1847. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 168., Stě. Zem. 647. — H. Kar vynálezce za- dovek. Vz S. N. X. - H. J. 1841. Jg. H. 1. 2. vd. 563. O jiných H. vz Blk. Kfsk. 1316., Sdl. Hr. IV. 86. — H. , = těžká práce. Ten dostal h-a! Us. vojenský.