Kosíř
Kosíř, e, kosířek, řku, m., zahradní nůž, žabka, na Slov. kosák, Gartenmesser. Hippe. Kosířem něco zřezati, V., klestiti. Kom. — K. ševcovský (knejp), Schusterkneip, vinař- ský, Rebenmesser, bednářský, Schnitzmesser; kuchyňský (sekáček); na řezanku n. sečku, Strohsense. Jg., Šp., Cn. K. na maso. Bž. Rolníci jím též slabou chvoj na stlaní se- kají. Bž. K. řeznický. Mele hubou, jako když seká kosířem do jitrnic. Us. Da. — K. = dlouhé péro z ocasu kohoutího (kosáč). Na Slov. — Kosířem, kosem, kosou, na kosu = na křivo, schief. Kosířem na někoho hleděti = po straně, po oku, mračiti se. D.