Odíti
Odíti, oději, oděl a odíl, oděn a odín, odít, (odit, D.), odění; odívati — okolo dáti, do něčeho obaliti, bedecken, umthun, umgeben, umlegen; ošatiti, obláčeti, kleiden, an-, be- einkleiden; v odění, ve zbroj obléci, bewaffnen. V. — koho čím. Rouchem (slávy) oděje ho. V. Odieval se měkkým. Chč. 632., 451. Káže jej nachem odieti. BO. Kůží a masem odíl jsi mne. V. Pláštěm odíváme se. Kom. Tento tělo zbrojí a braní, tento mysl lstně, tento jazyk chytrým mluvením odívá. Jel. Brněni i a štítem a helmy se odějí (Ez. 23., 24.). BO. O. se vlnú. BO. — Br. — koho, se v co. V plášť královský jej odíl. V. Oděna bieše v králové rúcho a v črvené barvy hedvábie. ZN. Hřích se odívá v půvabný šat. Jab. 102. Plášť, veňž sie odieváš. BO. Jeden blázen oděl v drahé oděnie svój kóň. Výb. I. 240. — koho z čeho. Nahé odíli z loupeže. V. — se do čeho: do oděvu. Us.