ČistětínČistětín, a, m, ves v Plzeňsku. Blk. Kfsk. 278., 448, Čísti. Vz Šrc. 187.—189., Mkl. Etym. 38., Číslo. U Uher. Hradiště užívají říkati m. čísti. Tč. Č. = čet-ti, čet, četši. Bž. 119. Čtl (= četl). GR. a Us. i na Mor. Č , strb. čisti, čBta, čBteši legere. Samohláska ko- řenná jest B i i; i jest ve tvarech infinitiv- ních mimo partc. minulá. Gb. v List. filol. 1883. 112. V laštině iterativum: čitam — čituju. Brt. D. Čítať, cícu, čítaj. Mor. Brt. D. 204. Čitum, oš, o, umy, otě, ajú = čtu. Ostrav. Tč. Čtúce, ve strč. partc. absol. Listy filolog. IX. 296. — Č. na Slov. také: čarovati, zaubern, hexen. Ssk. — co. Co vy to četete, že nad tím plačete? Sš. P. 125. Ezechiáš vzal listy i čti jě. Pror. Isa. 37. 14. Č. noty, Fr. Chlum. Čtli (počítali) penieze vinné; Kto tento list uzří nebo čtúc slyšeti budú. NB. Tč. 96., 272. Č. sv. pís- mo. Št. Kn. š. 48. Kniha 200 stran čítající, lépe: o 200 stranách. Brt. — co, se čím. To sem tak čítal ničím. Us. Vk. Okulary č. Tč. Ona prý se čte nešťastnou. U -Do- brušky. Vk. — co komu. A čítal jí jich (tolary), čítal na dubovém stole. Sš. P. 379. Čtou si to křivdu (počítají za křivdu). U Do- brušky. Vk. Jemuž nečte Hospodin hřiech. Ž. wit. 31. 2. — kde. Úředník nemá se ve dskách přebierati ani č. Vš. 149. Před niež (obcí) jsme ty listy č. dali. NB. Tč. 85. To budú na knize č. Dal. 14. Přepis toho listu čten před pány. Půh. II. 518. Sv. Prokop na modlitvě nebo v knihách čtieše. Hr. rk. 7. Což sem kde četl; (České knihy) na hradiech č ; Sv. písmo v domiech č.; Tak se čte v královských knihách. Št. Kn. š. 1., 3., 4., 6. — jak. Což četo (čtu) jenom na bryle. Mor. Neor. Č. něco s na- dšením, Kká., zvučným hlasem, se zálibou, Us., s prospěchem, Kol. 3., na jiný rozum. 1535. (Mus. 1883. 143.). A přísaha se jemu pomalu a rozdielně čte. Vš. 69. Spisovatelů pohanských nečtou pod pokutou klatby. Har. I. 275. To budú na kněze c. (vyklá- dati). Dal. Sudí káže písaři nad hlas č. dsky. Anth. II. 31. Druhý kuor jsú arch- andělé čtúc vzhuoru. Št. Kn. š. 178. — nač, Sprüche sagen, zaříkávati. V jihových. Mor. Brt. — co odkud, Z toho bych si nikdy nečet milosrdný skutek. Us. Vk.— o čem: o Bohu. Št. Kn. š. 5., 37. O němž se v čtvr- tých knihách královských čte. Ib. 10. Čte se o něm, že ... . Výb. II 39. O božiem umučenie č. Pass. 381. — kdy. V noci ně- kterú chvíli máte č. písmo sv. Št. Kn. š. 4 — jak dlouho. Čte (své vojíny) z jitra až do noci, však nezvědě všie své moci. AlxV. v. 159. a. — zač. Po sto peněz čtúce za zlatým NB. Tč. 11. Razi vám v nich č. za se. Št. Kn. š. 1. — by. Nikde nečtem, by ... Alx. — že. Čítál sem (= mínil jsem), že bude pršeť. Val. Brt. D. 204.
