Dědina
Dědina, dědinečka, dědictví. Vz Mkl. Etym. 45. D., hereditas. Ž. wit. 15. 6. a j. Hospodin sám jest dědina jich, haereditas. BO. — D. původně = statek rodinný, zále- žející z pozemků; později statek pozemkový vůbec bez ohledu na majetek rodiHný pro- tivou statku movitého. Že má ledno dě- dinu a statka nemá. Kn. rož. čl. 128. Cf. S. N., Kn. drn. 128. — D. = statek (ne- rozdílný), posud v Domažl. a na Oravě. Km. 1883. 667. Ale o nemohovitú věc, totižto o erby, nemóž než tu na dědině, kdež erb leží ten, ta věc právem vynešena býti. NB. Tč. 89. Po sobě ostaviti hlavu svej dědině na opravu. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 33.). Když umře člověk nemaje syna jeho d. na dceru spadne. Št. Kn. š. 159. Že nám to fojtství není osazeno a tudy d. hyne. Půh. ol. 1449 D. v zástavě zlepšená; D-nu prodá-li kdo ositou, obilí komu náleží. Cor. jur. 408. I drží d-nu jeho poslupnou v Tuřiem, dvór poplužní s tvrzí, dědinú, lukami, lesy atd.; Jsú-li dědiny dědické a desk k nim nemá, tehdá . . . O. z D. Pakliby neměl na d-nách. O. z D. Odtud i odjinud, kdež co má d-ny i nadbytu. Půh. II. 7. Cf. Dědinice. Dědiny — šediny (= činí starosti). Vz Plas. Neměl-liby na d-nách dědičských anebo zápisných, má naň zatýkací list dán býti. Vl. zř. 27. Když kto chce, by jeho nepohonili, vlož ve dsky přie- teli svému d-ny své nebo svým dětem, že jim dáváš i sstupuješ a ostav sobě málo k d-ně, aby tebe tkáčetem nepohonili (zde d. = držení vlastnické naproti držení zástav- nímu); Tak také: Nebo držtě k zástavě nebo k dědině. Kn. rož. čl. 96., 128. Kladení dědin královských a duchovních do desk; D-ny a statek dluhem zapsaný a dskami ujištěný; D-ny zápisné spravoval-liby kdo druhému zápisem památnými dskami; D-ny vysloužené a na králi vyprosené; Na d-ny zápisné kdož by více puojčil než zástava ukazuje. Vz Zř. zem. Jir. H. 2., S. 26., G. 2., O. 14., G. 2. Jak se spravovaly d-ny manské; Vedení práva na d-ny duchovní neb zápisné. Ib. D. 52., 27. D. = statek. Cf. Dal. 11., 33., 39., 95., 127., 141., 152., 158. a j.; Hr. ruk. Prok. 282., 1104., D. 248., 658., 661., 767., Sv. ruk. Pa. 386. V MV. nepravá glossa. Pa. — D. = dědiná pole. Němc. III. 25. D. (ageR) Haše a vinnice. BO. — D. = ves. Otcovská dědina, das Heimats- dorf. Mour. Vyjel na dědinu pro nevěstu. Us. Bol som gajdoš, čo gajdoval za groš a to všetko ciny ciny od dzedziny do dzedziny. Sl. sp. 140. Konšelé těch dvú dědin. NB. Tč. 151. Vz Chybník. — D. = náves. Déti só na d-ně. Mor, Neor., Vck. — D. = potok, přítok Divoké Orlice od Meziříčí, dříve sluje : Zlatý Potok. Krč. — D. vz Dědiny.