Kosa
Kosa, y, kosice, e, kosička, y, f., nástroj k sečení trávy neb obilí, die Sense, das Sägeisen. V. K. trávná n. trávní, senná, V., hrabičná (obilná, ovesná), Jg., planicí, Reš.; jirchářská, das Gärbereisen, D.; omykací, das Haareisen, Rohn.; na řezanku, Futter- klinge, pídní, ruční, Kh., německá, česká; špatná kosa: kosina, kosisko. Šp. Kosu kle- pati, zklepati, nabrousiti, naostřiti. Šp. K. trávu podsekává. Nud. Čije k. kámen (když se kdo bojí, zle sobě svědom jsa). Ros. Tre- fila k. na kámen (uhodila k. na kámen, pištec na bubenníka, holič na bradýře). Č., Lb. Vz Podobný. Břinčí to, když zavadí k. o kámen. Sk. Padla kosa na kámen, pobili se oba. Č. Já kámen, on k. Č. Vz Svéhlavý. — Nemá se k. neb srp pustiti na obilí cizí (do cizí práce se plésti). Prov. Srpem se žne, kosou seká. Seno kosou posečené. Jg. — K. vlčí kláda n. drouh ostrým železem obitý, aby nemohli vlci na ovce. Šp. — K. n. kosy, m., souhvězdí, Orion, slove také hůl sv. Ja- kuba. Br., Reš., V.