Otázati
Otázati. A tak otieže-li, je-li dobré. Hus I. 98. — koho (gt.). A když jsme ho o-li. Pč. 47. A jich otázal, mohl-liby. Pass. Než má tiem súdce pilněji býti otazuje svědkóv, zda by se podklesli. Št. Kn. š. 145. Otiežem jich. Pass. 307. Já vás také otieži. Krist. O-zal své rady. Kšch. 33 A jich poslúchá a otazuje. Hus II. 29. (I. 23., 62., 186., II. 179.). Nevěříte-li mně, otiežte upřiemých mistrov; Otiež své mysli; Otieže vašich skutkóv. Št. Kn. š. 135., 285., 151. (1., 15.). Otiež větších tvých. Ž. wit. Deut. 7. — čeho na čem. Poslala je ku králi, aby jeho po- volení na tom otázali (na pohřbení sv. Ja- kuba). Pass. mus. 354. — o čem. I o-li sú (Ježíše) o ženě, jenž . . Hus I. 39. Když byl o-zán o knězi Biskupci. Pč. 26. O smutce jeho otáza. Hr. rk 297. — koho jak. Tehdy jsú Janáčka otázali konšelé pod přísahú, aby pravdu pověděl. NB Tč. 80. Otázav jeho rozličnými řečmi. Ddk. 162. b. — se nač koho. Lpř. Sl. I. 47.