Sedlák
Sedlák, a, m., pl. sedláci, vok. sg. sedláku a sedláče; sedláček, čka, m., der Bauer, das Bäuerlein. S. od sedlo = pole; tedy kdo sedlo, selo, pole, statek má ; dle Gl. 309. lépe = ten, kdo pole vzdělává. Přip. -ak?. Mikl. B. 99., 243. S. celý, kdo má celý statek sedlský, 80 korců, der Grossbauer, Vollmeier, Voll- spänner, Pferdner. Us. S vedlejším vyzna- menáním sprostoty: Jest pravý sedlák (spro- sták). V. Vz o sedlácích více v S. N. — Přezdívky sedlákům dávané: balík, balšán, bambula, bandor, boula, brk, brslenkář, bůla, burda, cep, drnohryz, dřevěnka, dře- věnkář, ďub, fouňa, haban, halama, hnát, hnida, hnidopich, hňup, holinkář, homolkář, houla, Honza, hranáč, hřbet, hřbetář, hromo- tluk, hrouda, hulvát, huňáč, huňara, huříč, huťapa, chám, chamr, chlupáč, chramostejl, chrapoun, chrobák, chroust, klacek, klac- muda, kláda, knot, křivoklát. kuba, kuba z boudy, lamák, lancouch, loula, mezulán, modrohnát, moula, nemehlo (selské), ne- kuma, ňouma, pazdero, rabas, řejhan, roh, roháč, sadrapák, senožrout, smrděnka, snop, šestiperák (zazobaný, zámožný), sláma, sla- motrus, snop, šňůra, sroula, stonek, strouha, strup, strus, škraboška, trdlo, trkola, trubi- roh, vaňkát, vodřeč, volotrk, vornát, vo- truba, zlombidlo, žebro. Sř., Sml. Na Mor.: blvoň, hřbet, cham, chrapoun, pazúr, slivoň; selka: kopáč. Brt. Šelma s., ein pfiffiger Bauer. Sedláciť přede mnou sršie = utíkají. Zk. 335. S-ky chlapy, výry, psy nazývajíce. Chč. 450. Velicí páni tito nad sedláky bí- dnější jsou. Kom. L. 70. Ani by páni všichni býti mohli, by sedláků nebylo. Chč. 381. Ať s-ci v svátky netancují, ať se neobžie- rají a sami se nevláčie za vrch; ale ať je jiní obierají a tluků, neb vlcky vyjí, když svú vóli mají; Ó kdyby zemský ciesař neb král vyznal sedláčka sobě v rodu a učil ho, aby mu řiekal: „Otče!", jak by divně byl sedláček vděčen!; Sprostný sedláček lépe ho (Boha) zná, než najvětší zlosyn mistr neb mudřec; Zavržený kniežek v světě předejde papeže i biskupy v odplatě a se- dláček ciesaře i krále; Kde sú vzeli naučenie, aby měštěnín byl dražší desieti neb pěti ko- pami než sedlák? Hus I. 311., 316., 319., II. 70., 283. Nechoď tam sedláčku, nebudeš to žíti. Sš. P. 11. Sediáci, jonáci, ti jsó ničky páni, nesmí jim poróčeť na robotu žádný; Sedláci, jonáci, ti mají svobodu, robota jim padla, milují hospodu; Desátku nedají ze žádné slepice, mužó dat sedláci na stranu čepice; Počkaj, sedláče, šak ti vyskáčé z ko- mory koláče; Oj na te Lyse hoře tam se- dloček oře, konicky mu ostaly (ustály), jož oraé nimože; Z dobových (= zámožných) s-ků nadělá žebráků; Ty s-če hlúpý, máš ty rozum tupý, kamení vybíraj a roli po- oraj; Buď, sedláčku, buď vesel, třebas ješče nezasel, šak vtáček nikdá nesívá a přece vesele zpívá; Staň s-če, staň hore, už je psota na dvoře, než sedláček s lůžka slezl, psota byla v komoře. Sš. P. 513., 525., 533., 536., 537., 608., 675. Napukal sa ako sedliak na hody. Mt. S. Sedláče, vždyť nejsi pán, řezej si řezanku sám. Er. P. 418. Ti sedláci ubozí, což oni se navozí — kamene, křemene, bodejž pány čert veme. Er. P. 426. Kdo si s-ka ne- váží, nezná čtvrtou prosbu modlitby Páně. Kmp. Kdo sk-a lituje, na toho se pán Bůh sedm let hněvá. Sk. Když je s. pánem, ho- spodářství amen. Tč. S-ka dolů, pána nahoru (dobré jídlo po méně dobrém jísti). U Ěen- čova. Beru z kraje jako čert s-ky. U Kunv. Msk. Sedlák jest hodná holka = šelma. V již. Čech. Pkt. S. někdy i po měsíčku praco- vati musí; Pes huňat, jemuž teplo, a sedlák bohat, jemuž syto. Pk. Sedlák před Bohem kleká, před knězem smeká, před pánem heká, přece šelma velká. Sk. Pořídil jako s-ci u Chlumce (vz Nešťastný); Když s-ci buchty jedí, na brambory s půdy hledí (vz Šetrnosť). Lb. Sedlák boží stvoření, šelma od narození (před pánem smeká, před knězem kleká a přece šelma velká); S. vše rád činí, co musí; S. kouše toho, kdož ho maže; Kaž se lač- nému postiti a sytému sedláku modliti (mlá- titi); Sedláku vidle a knězi bible, vz Stav; Sedláka strč pod lavici, vždy boty vyhlí- dají; S. se neumí skrýti, když ho i pod la- vici strkají, však mu vždycky boty vyhlí- dají; Rád tam šel co s. do kabátu (n. do vězení. Vz Nemilý, Bezděčný); A tys vzteklý jako s. o masopustě; Sedláka na pána sá- zeti (špatnější jídlo n. pití po lepším. Vz Jídlo); Najedl se jako s. o vánocích, o po- svícení (vz Sytý); Čert svoje a sedlák svoje (nedá se snadno přemluviti). Č. Páni se budou rváti (perou), sedláci půjčte vlasů (nastavte vlasů). Prov. Když se páni rvou, pouštějí sedláci chlupy. Šp. Maž ty sedláka pížmem, přec on dehtem srmrdí. Č. Měchu nenadmeš a sedláka nepoučíš. Č. Kde dva sedláci, hned krčma třetí; S.je o posvíceni pánem, pošle si děvečku pro pivo se žbá- nem; Šťastný člověk, kterému ženy mrou a šťastný s., kterému se hříbata rodí. Vz Hospodářský. Lb. Sedláku dej kroupy, mou- drému ryby. Horný. Sedlák jest jako vrba, čím častěji ji ovroubáš, tím se hustěji obalí. Šp. Cf. Deř s-ky, neboť se otaví brzo jako vrba u vody stojící. Chč. 443. O příslovích vz ještě Pán. O s-cích a řemeslnících ve vsech vz Tov. 107., Tk. I. 312., Žer. Záp. I. 102., 111. - S., hřiz, ryba. Us. — S., sedlatý holub, vz Sedlatý. Jmt. — S., český tanec. Dch. — S., kuželka po straně stojící. Us. Kd. — S., píšek ve hře šachové, der Bauer. Jg.